Fragmenty - Fragmenty - SJ World News - Best of Joomla! http://www.fragmenty.czwww.fragmenty.cz Thu, 18 Oct 2018 01:42:13 +0000 Joomla! - Open Source Content Management cs-cz Jan Skopeček: Přežijí národní státy snahu o evropský superstát? http://www.fragmenty.czwww.fragmenty.cz/index.php/eu/item/2392-jan-skopecek-preziji-narodni-staty-snahu-o-evropsky-superstat http://www.fragmenty.czwww.fragmenty.cz/index.php/eu/item/2392-jan-skopecek-preziji-narodni-staty-snahu-o-evropsky-superstat Poslanec Jan Skopeček

Poslanec a člen výboru pro evropské záležitosti Jan Skopeček ve spolupráci s Národohospodářskou fakultou VŠE pořádá ke stému výročí vzniku republiky v Poslanecké sněmovně velice zajímavý seminář (viz níže). Je skvělé, že i přes masáž našich europeistických médií a vidinu lukrativních funkcí v Bruselu se stále ještě naleznou politici, kteří nemění své postoje a bojují za náš stát a za zachování tisícileté křestanské evropské kultury a civilizace. Seminář je přístupný veřejnosti.

 

]]>
pancir@fragmenty.cz (Super User) EU Tue, 16 Oct 2018 06:48:17 +0000
Nakopejte zelené magory http://www.fragmenty.czwww.fragmenty.cz/index.php/politika-cr/ekoteror/item/2391-nakopejte-zelene-magory http://www.fragmenty.czwww.fragmenty.cz/index.php/politika-cr/ekoteror/item/2391-nakopejte-zelene-magory Poznáte milión rozdílů na obrázcích?

 Když jsem narazila na facebooku na anketu, zda naleznu alespoň milion změn na obrázcích uvedenýcj pod nadpisem Nakopejte zelené magory, uvědomila jsem si, že je tech změn bohužel mnohem víc než "pouhý milion". Na Šumavě bylo zničeno přes 4 miliony stromů v době, kdy vládl ministerstvu životního prostředí Martin Bursík, který vybudoval pro kůrovce v jím chráněných tzv. bezzásahových zónách šumavský Manhattan. Škoda způsobená jeho nekompetentním šíleným zákonem v žalobách se pohybovala minimálně 200 mil. Kč. Takový smrtonosný zásah člověka v celé své tisícileté historii nezažily nejen šumavské lesy, ale troufám si říci, že ani lesy v celém republice. Nejkrásnější části šumavských lesů jsou již zničeny takřka stoprocentně. Broučci neumějí číst a budou se šířit i za hranice bezzásahových zón. Výstižně činnost těchto ničitelů přírody vystihl pana Paulčinský: "Jsou to blázni, hoďte na ně síť".

]]>
haslingerova@fragmenty.cz (IVANA HASLINGEROVÁ) EKOTEROR Mon, 15 Oct 2018 16:22:48 +0000
Šéfem NATO je farizej Stoltenberg házející kameny do oken velvyslanectví USA http://www.fragmenty.czwww.fragmenty.cz/index.php/svet/item/2390-sefem-nato-je-farizej-stoltenberg-hazejici-kameny-do-oken-velvyslanectvi-usa http://www.fragmenty.czwww.fragmenty.cz/index.php/svet/item/2390-sefem-nato-je-farizej-stoltenberg-hazejici-kameny-do-oken-velvyslanectvi-usa Velký humanista president Havel považoval i strašlivé bombardování Sarajeva za humanitární krok

Šéf NOTO Jeans Stoltenberg, kdysi jako předseda Norské strany práce, člen mládežnické organizace „Arbeidernes Ungdomsfylking“ a Dělnické strany, házel kameny do oken velvyslanectví USA v Oslo. Na setkání se srbskými studenty v Bělehradě bezostyšně 7. října 2018 pronesl jako generální tajemník NATO následující slova zbabělce: "Bombardování bývalé Jugoslávie (resp. Srbska a Černé Hory - pozn. autora) v roce 1999 bylo provedeno kvůli ochraně obyvatelstva a svržení prezidenta země Slobodana Miloševiče. Mnozí nadále nesouhlasí s bombardováním, ale bylo provedeno kvůli ochraně civilistů a likvidaci režimu Miloševiče. Ale mým nejdůležitějším poselstvím je, že se musíme dívat do budoucnosti". (Je to podobné jako když bývalý ministr kultury Česka Daniel Herman na sjezdu Landsmašaftu německy řekl potomkům vrahů českých lidí – „milí krajané“…)

 

Související obrázek

Průzkum, který byl uskutečněn v březnu Institutem pro evropské záležitosti ukázal, že více než polovina Srbů (62 procent) by nepřijala omluvu NATO za bombardování své země a 84 procent obyvatel se také postavilo proti vstupu Srbska do NATO. Zločiny na jejich hrdosti se jim prostě vryly nadosmrti do paměti, byť také mládež této země, která bombardování nezažila, je stejně manipulovatelná, jako ta česká... https://www.nejvic-info.cz/sef-nato-stoltenberg-v-belehrade-bombardovali-zabijeli-jsme-vas-abychom-zachranili-zivoty/

Norsko je nádherná, ale moc zvláštní země – za 2. světové války byla skoro baštou nacistů, pak se stala jako jedna z prvních členem NATO, ke všemu má jako jediná země protiruské koalice společnou hranici s Ruskou federací, přičemž ani není členem EU. Norským premiérem ještě nedávno byl Jens Stoltenberg, předseda Norské strany práce, kdysi též šéf mládežnické organizace „Arbeidernes Ungdomsfylking“ a Dělnické strany.

Přes své vítězství ve volbách v roce 2013 přepustil premiérství předsedkyni konzervativců Erně Solbergové, jež vstoupila do koalice se Stranou pokroku, jejím členem byl v minulosti i ultrapravicový terorista Anders Breivik. Zvláštností jsou i Stoltenbergovy první kroky v politice v mladistvém věku. Tehdy na něj měla významný vliv jeho sestra Camilla; byla členkou marxisticko-leninské skupiny s názvem Rudá mládež.

Výsledek obrázku pro stoltenberg dělnická strana

Nesouhlas s vietnamskou válkou jej proto vedl k politickým projevům, kdy po náletech a těžkém bombardování severovietnamského přístavního města Hai Phong se podílel na protestním shromáždění u velvyslanectví USA v Oslu. Zde účastníci házeli kameny na tuto budovu a rozbili několik oken. Stoltenberg zatčení policií unikl… Ani novodobé fašistické excesy se Norsku nevyhnuly.

Těsně po vražedném útoku Breivika z 22. července 2011 prohlásil norský premiér Jens Stoltenberg, že země by měla odpovědět „ještě větším množstvím demokracie, otevřenosti a lidskosti. Jsme stoický národ. Nekřičíme a nepropukáme v pláč. To, co cítíme uvnitř, je ale jiná věc,” byla reakce na 77 mrtvých, zavražděným v Norsku Breivikem. Bilance jeho řádění: nejdříve bomba ve vládní čtvrti hlavního města Oslo zabila 8 lidí a 209 zranila (v budově bylo v tu dobu 325 lidí).

Na ostrově Utöja se nacházelo 564 mladých účastníků letního tábora Norské strany práce, mezi nimiž měl být i jejich šéf Jens Stoltenberg, nyní již od října 2014 nástupcem šéfa NATO Rasmussena. A zde se nabízí palčivá otázka; lhal snad prezident Václav Havel, když napřed byl jako “profesionální humanista” pro zrušení Varšavské smlouvy a zároveň i NATO, aby vzápětí změnil dramatickou pózu a stal se z něho schizofrenik.

Havlův projev jako prezidenta ČSFR o NATO v Parlamentním shromáždění Rady Evropy, Štrasburk, 10. května 1990, to dokazuje:

“Současný název je do té míry spjat s érou studené války, že by bylo výrazem nepochopení současného vývoje, kdyby se měla Evropa spojovat pod praporem NATO. Mohou-li být dnešní struktury západoevropské bezpečnostní aliance předobrazem či zárodkem budoucí aliance celoevropské, pak tomu tak rozhodně není proto, že Západ vyhrál třetí světovou válku, ale proto, že zvítězila dějinná spravedlnost. Druhým důvodem nevyhnutelné změny názvu je jeho zjevná geografická nevýstižnost: s Atlantickým oceánem by totiž v budoucím bezpečnostním systému sousedila jen menšina jeho účastníků….“

Výsledek obrázku pro havel bombardování jugoslávie

A poté 29. dubna 1999 vyšla ve francouzském listu Le Monde slova z rozhovoru, který Havel poskytl v roce 1999 před svou cestou do USA agentuře Reuters…

Text prvního odstavce článku zní francouzsky:

“Dans l’intervention de l’OTAN au Kosovo, je pense qu’il y a un élément que nul ne peut contester: les raids, les bombes, ne sont pas provoqués par un intéret matériel. Leur caractere est exclusivement humanitaire: ce qui est en jeu ici, ce sont les principes, les droits de l’homme auxquels est accordée une priorité qui passe meme avant la souveraineté des Etats. Voila ce qui rend légitime d’attaquer la Fédération yougoslave, meme sans le mandat des Nations unies. Mais, en m’appuyant sur mon expérience personnelle, je suis également convaincu que seul le temps permettra d’évaluer avec objectivité ce qui se passe ces jours-ci en Yougoslavie et les répercussions sur l’OTAN…”

V překladu do češtiny:

“Domnívám se, že během zásahu NATO v Kosovu existuje jeden činitel, který nikdo nemůže popřít: nálety, bomby, ty nebyly vyvolány ze zištných zájmů. Jejich povaha je výlučně humanitární: to, co je zde ve hře, jsou principy, lidská práva, jimž je dána taková priorita, která překračuje i státní suverenitu. A to poskytuje útoku na Jugoslávskou federaci legitimitu i bez mandátu Spojených národů. Ale na základě své osobní zkušenosti jsem stejně silně přesvědčen, že jen čas dovolí objektivně zhodnotit to, co se děje v těchto dnech v Jugoslávii a dopad na NATO…”

Výsledek obrázku pro havel bombardování jugoslávie

Uloupené Havlem a NATO Kosovo: https://www.youtube.com/watch?v=t6x0TK1LPKA

Washington byl ohledně Kosova velmi rychlý, jako bleskový a účelový vstup ČR do NATO, a uznal nezávislost regionu dva roky před tím, než OSN v roce 2008 označila tento region za legální. Navzdory tomu, že v roce 1999, kdy bombardovaly USA, resp. NATO, Bělehrad, přičemž se účelově oháněly platnou úmluvou OSN o ochraně menšin. Pravdoláskař a lžinenávistníci, aneb jak přiživovat kult osobnosti?

Ovšem jediným Čechem, který v té době v Kosovu z pověření OSN pobýval, byl Jiří Dienstbier starší, zvláštní zpravodaj OSN pro lidská práva v Jugoslávii, Bosně a Hercegovině a Chorvatsku. A ten opakovaně prohlásil, že k masovému exodu Albánců a jejich humanitární krizi došlo až v souvislosti s bombardováním NATO. Etnické čistky z let 1999 a 2004, kdy bylo vyhnáno přes 300 tisíc lidí, vypáleno 52 tisíc domů, zničeno 130 křesťanských kostelů a klášterů…? Human Rights Watch uvedla a potvrdila Dienstbierova slova, že bylo více než 500 civilistů zabito při úderech NATO v bývalé Jugoslávii.

Ale pojďme k začátku této tragédie

Byl březen 1999, kdy se Česko, spolu s Polskem a Maďarskem, definitivně odpoutalo od komunistické minulosti svým účelovým vstupem do Severoatlantické aliance (NATO) jako její devatenáctý člen. Dvanáct dnů před útoky Aliance na Bělehrad. Vyšel tak pokus o “namočení” Česka do rafinované zrady bývalých přátel.

Výsledek obrázku pro stoltenberg protest proti  vietnamské válce

Byla to tragikomická situace; najednou jsme byli s armádou hajlujících sociopatů členy elitního seskupení vojenských sil NATO. Náletů se sice ČR přímo neúčastnila, souhlasila však s přistáváním letadel a přesuny jednotek NATO přes své území. O naše letadla nikdo nestál, ale o ranveje a zradu na Srbech ano; jaké pokračování Evropu nyní čeká…?

Následně začalo 24. března 1999 NATO bombardování Bělehradu; Operace Allied Force byla první bojovou kampaní severoatlantické aliance proti svrchovanému státu a jednou z největších operací na území Evropy od konce druhé světové války. Rozkaz k zahájení leteckých útoků dal první charakter generální tajemník NATO Javier Solana…

Letecká kampaň nakonec trvala šílených 78 dní a vyžádala si asi pět set civilních obětí. Škody na infrastruktuře šly do desítek miliard dolarů. Na tisíc letadel NATO svrhlo na Jugoslávii při více než deseti tisících útocích 23 000 bomb o celkové hmotnosti 7 000 tun. Vypuštěno bylo také 2 500 střel s plochou dráhou letu.

Výsledek obrázku pro ukradené kosovo youtube

Napadány a ničeny byly rafinérie, elektrárny, mosty i továrny, které nepracovaly pro ozbrojené síly. Mustr stejný jako útoky USA ve Vietnamu; genocida se třemi miliony mrtvých; jak to, že v Haagu není Johnson či Nixon…? A co mučení proti lidskosti v Abú Ghrajb v Iráku… kde je Bush. mladší…

O jakých lidských právech hovoří USA

Během bombardování dnes již pouze bývalé Jugoslávie bylo z letadel USA, Velké Británie a Nizozemska shozeno více než dva tisíce těchto bomb, které rozprášily 380 tisíc jednotlivých výbušnin. NATO přiznává, že z nich nejméně 20.000 kusů doposud zřejmě ještě ani nevybuchlo. Největší pozornost vzbudily civilní oběti. Ukázalo se, že ani ta nejpřesnější munice NATO netrefí vždy cíl. Útoky přitom byly často podnikány na nevojenské cíle. Při útoku na železniční most u Grdelicy zahynulo 12. dubna 1999 čtrnáct cestujících ve vlaku.

Ještě tragičtější následky měl zásah do autobusu z Niše do Podgorice z 1. května, kdy zemřelo 47 ze 70 cestujících. V Niši bylo 7. května také zasaženo tržiště se zeleninou, přičemž zemřelo nejméně patnáct obyvatel města. Při útoku na silnici spojující Djakovicu s Prizrenem zahynulo 14. dubna 75 uprchlíků z Kosova. Při náletech bylo také zničeno 18 mostů včetně všech mostů přes Dunaj v Novém Sadu…

Až dvě třetiny záměrných či náhodných cílů vzdušného útoku tvořily civilní objekty – školy, mosty, továrny, úrody, elektrárny, mediální střediska, chemické objekty, kostely, vlaky, čínská ambasáda a ropné rafinerie. O život přišlo na 1.800 civilistů a přes šest tisíc jich bylo zraněno…

Došlo také k rozsáhlé vandalizaci srbských památek i majetků, k ničení klášterů i chrámů, řada z nich z XIII. - XIV. století, zlikvidováno bylo přes 140 pravoslavných chrámů a na dva miliony srbských knih, vyloupeno, vypáleno a pobořeno bylo téměř 40.000 srbských i romských domů. Souzen byl však pouze Karadžič, jenž dostal od českých médií přídomek: bosenský řezník.

Před časem na něho vzpomínal Prof. Rajko Doleček: „Dr. Radovana Karadžiće osobně znám, naposledy jsme se viděli v dubnu 2014, když jsem navštívil v Scheveningenu (Haag) ho i vězněného generála Mladiće. Dr. Karadžić měl radost, že jsem si zapamatoval, co mi řekl, když jsem ho 29. září 1996, jako prezidenta Republiky Srbské (BaH), navštívil s mojí paní Dobrou v Pale; byl jsem předseda Českého nadačního fondu přátel Srbů a Černohorců,“ vyprávěl tento úžasný člověk s živýma očima a nenapodobitelnou gestikulací..

„Bylo to v době základního, dalo by se říci trestuhodného počínání Západu i jeho médií v souvislosti s děním v někdejší Jugoslávií, kdy platila jeho úplná jednostrannost a systém dvojího měřítka, svalování viny ze všeho pouze na srbskou stranu a při tom nikdo nebyl zcela bez viny v tamní občansko-etnicko-náboženské válce, v nemalé míře podporované Západem (např. Německem)….“ Odmlčel se a dojatě pokračoval:

Výsledek obrázku pro DOLEČEK havel bombardování jugoslávie

„Tehdy mi Radovan v Pale řekl: „Je neuvěřitelné, jak nás západní media vylíčila v absolutně jednostranných, tendenčních zprávách – z neznalosti a za peníze. A po pravdě řečeno, to zabíjení začala muslimsko-chorvatská tlupa, která 1. března 1992 (tedy ještě před odtržením Muslimů-Bosňanů a bosenských Chorvatů z Jugoslávie, které se uskutečnilo až 6. dubna 1992) přepadla u starého pravoslavného kostela v Sarajevu srbskou svatbu, zabila starého svata (ženichova otce...), těžce zranila kněze, střílela na svatební srbský prapor. V Sarajevu se začaly stavět barikády. Karadžić tehdy velmi pomohl uklidnit situaci..“

 Silná jsou Dolečkova slova o tom, jak se v Scheveningenu s Karadžićem loučili, kdy mu řekl: „Prosím tě, přečti si znova moji proklamaci Muslimům v Bosně v roce 1992, kdy jsem jim připomínal, že jsme přece bratři stejné krve, že se nesmíme nechat kvůli tomu, že jsme jiné víry, mezinárodním ZLEM vmanévrovat do války proti sobě…“ A Prof. Doleček, skvělý lékař a člověk, dodává: „Tu bratrskou proklamaci jsem si znova přečetl, vždyť jsem o ni i psal v jedné ze svých knih, kde jsem ji doslova citoval. Je skutečně krásná…“

Soudní proces s Miloševićem začal v únoru 2002

Byl obviněn z  genocidy, válečných zločinů a zločinů proti lidskosti, spolu s dalšími srbskými, muslimskými a chorvatskými generály. Dne 11. března 2006 byl nalezen ve své cele mrtev. Dle oficiální zprávy Haggu byl příčinou infarkt myokardu. Byl pohřben 18. března 2006 ve svém rodném městě Požarevac na pozemku rodinné usedlosti.

Dne 24. března 2016 vynesl soud rozsudek nad Bosenskosrbským předákem Radovanem Karadžičem. Ve více než dvouapůltisícistránkovém rozsudku zmínil také otázku viny samotného Slobodana Miloševiće. Tato zmínka je některými vykládána jako jeho zproštění viny, jiní takový výklad mírnili. Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii (ICTY) v Haagu takto nicméně alibisticky rozhodl, že zesnulý bývalý srbský prezident Slobodan Milošević nebyl zodpovědný za válečné zločiny, které se uskutečnily v letech 1992-1995 během války v Bosně.

Senát ICTY zjistil, že "prohlášení skupštiny (sněmovny) o svrchovanosti Republiky Bosny a Hrecegoviny dne 15. října 1991 při nepřítomnosti bosenskosrbských delegátů, eskalovalo situaci," ale že "Milošević nebyl pro zřízením Republiky Srbské jako reakci na vzniklou situaci". Rozsudek říká, že "Slobodan Milošević se pokoušel zaujmout opatrnější přístup". Porotci také zjistili, že "Slobodan Milošević vyjádřil své výhrady k tomu, že by mohl bosenskosrbský parlament vyloučit muslimy, kteří byli "Jugoslávci'... Pravdoláskař a lžinenávistníci, aneb jak přiživovat kult osobnosti?

NY LEDER: Jonas Gahr Støre blir valgt som partiets nye leder lørdag. Foto: Scanpix

Inu, znám dva skoro největší převlékače kabátů – prezidenta Havla a farizeje Stoltenberga, kdysi předseda Norské strany práce a člen mládežnické organizace „Arbeidernes Ungdomsfylking“ i Dělnické strany, co házel kameny do oken velvyslanectví USA v Oslo, je dnes šéf NATO. A z toho všeho máme bordel, z něhož vznikly i právě ukončené české komunální volby…

Foto: Reuters...

Z tříměsíční politické akce, kdy měly USA rozbombardovat Vietnam do doby kamenné, bylo deset roků vraždění a tři miliony americkými psychopaty zabitých civilistů: http://www.rukojmi.cz/clanky/6754-senator-mccain-byl-pry-ve-vietnamu-mucen-aniz-by-bylo-zmineno-ze-jako-americky-letec-se-podilel-na-shozeni-10-milionu-tun-bomb-72-milionu-litru-agent-orange-a-umuceni-tak-tri-milionu-civilistu

]]>
olser.bretislav@seznam.cz (BŘETISLAV OLŠER) SVĚT Sat, 13 Oct 2018 10:22:34 +0000
Obviňovat Okamuru z extrémismu, xenofóbie, populimu či z rasismu je podlé http://www.fragmenty.czwww.fragmenty.cz/index.php/politika-cr/item/2389-obvinovat-okamuru-z-extremismu-xenofobie-populimu-ci-z-rasismu-je-podle http://www.fragmenty.czwww.fragmenty.cz/index.php/politika-cr/item/2389-obvinovat-okamuru-z-extremismu-xenofobie-populimu-ci-z-rasismu-je-podle Neohrožený bojovník za pravdu a svobodu Tomio Okamura v PSP ČR

Po přečtení životopisu předsedy strany Svoboda a přímá demokracie Tomio Okamury jsem si řekla - smekám. Když si člověk uvědomí, s kolika vážnými problémy se musel Okamura od dětství potýkat a co přesto dokázal díky své vůli a odvaze, to opravdu není maličkost. A nemám teď na mysli pouze politickou kariéru. Kvůli nemoci matky žil část mládí v dětském domově, kde zažil jako Asiat takovou šikanu, že z ní začal koktat. Přesto vystudoval chemickou průmyslovku a odnaučil se i vadě řeči. Po maturitě odjel za otcem do Japonska, ale na vysokou školu v Japonsku neměl peníze a bez prestižní školy tam nejde získat zaměstnání. Navíc japonská společnost je velice rasistická a on byl míšenec. Přijal práci popeláře a  prodával v kině popcorn a colu a nakonec se rozhodl vrátit s několika dolary do Čech, které nejsou podle jeho slov tak rasistické. Proto je neskutečně nízké od našich politiků, kteří jistě jeho životopis znají, obviňovat ho z rasizmu a extrémismu vůči jiným kulturám jen proto, že chce zabránit obsazení naší země nebezpečnými lidmi s naprosto odlišným pohledem na život a zničit tak její tisíciletou evropskou kulturu.  Jinak by ho EU přece nejmenovala do čestné funkce českého ambasadora Evropského roku mezikulturního dialogu.

Z toho, které zákony jako poslanec prosazoval, je jasné, že je absolutním nepřítelem nesvobody, korupce, má rád děti a nesnáší nezodpovědnost a bezpráví. A z toho, že si dovolil jako jediný veřejně kritizovat chování premiéra Topolánka, je jasné, že mu nechybí odvaha, která chybí ODS. Ta se za Topolánkovo eurohujerské chování (prosadil schválení euroústavy zvané Lisabonská smlouva, čímž naši zem uvrhl do područí EU) a rozhazovačnost (schválení 500 miliard na příspěvky ekobaronům s fotovoltaikami nese spolu s podpisem Jiřího Paroubka i jeho podpis) dodnes neomluvila. Nehledě k tomu, že Topolánek nesplnil hlavní volební  slib, za nějž se dostal do čela státu - rovnou daň, což zostudilo celou pravici u nás. Ostatně čtěte a udělejte si o panu Okamurovi obrázek sami:

Podrobný životopis Tomio Okamury

Narodil se 4.července 1972 v Tokiu moravské mamince a japonskokorejskému otci. Dětství prožil střídavě v bývalém Československu a v Japonsku. Tam však prožil celkem pouze necelých 10 let. Když jeho matka onemocněla, žil s mladším bratrem nějaký čas v dětském domově v Mašťově u Podbořan. V Čechách absolvoval základní školu a poté tady vystudoval střední chemickou průmyslovku. Po maturitě na krátký čas odjel do Tokia. Neměl však před sebou příliš zářivou kariéru, na vysokou školu nebyly peníze, školství je v Japonsku drahá záležitost, navíc od dětství po zkušenostech se šikanou v dětském domově při řeči silně zadrhával. Na nějaké lukrativní zaměstnání nebylo tedy bez prestižní školy pomyšlení.

Z našetřených úspor si nechal z Čech poslat české sklo, ale jakkoli je tohle zboží v Japonsku populární, nenašel obchodní partnery. V Japonsku panuje přísná hierarchie a společnost je silně konzervativní. Nikdo tu nedělá byznys s někým, kdo přijde z ulice, byť by jeho nabídka byla sebelukrativnější. Navíc byl Tomio v očích čistokrevných Japonců míšenec. To byl tehdy obrovský handicap, protože japonská společnost je pevně hierarchizovaná a přežívají tu velmi silné předsudky vůči cizincům. V některých ohledech se dá hovořit až rasismu. Tomio našel práci jako popelář a později prodával v kině popcorn a colu. Bylo mu dvacet jedna let, když se ze dne na den rozhodl, že zkusí štěstí v Evropě a odletěl s několika dolary v kapse zpátky do Prahy k babičce. Udělal si průvodcovské zkoušky a začal provádět cizince po Praze. Zjistil, že  české cestovky neumí vycítit japonskou mentalitu, založil si svou vlastní.
Americký sen v Praze
Začátky v Čechách nebyly lehké. O bydlení se do začátku postarala Tomiova česká babička, ale horší to bylo s obživou. Zkusil vyučovat japonštinu, ale výdělek nestačil ani na to nejnutnější jídlo a oblečení. Štěstí však přeje odvážným a připraveným. Když jedné české cestovce onemocněl průvodce specializovaný na japonské turisty, obrátili se na Tomia, zda by ho nezastoupil. O průvodcování neměl Tomio nejmenší ponětí ale zkusill to. S turistickou příručkou v ruce pak provedl svoji první skupinu Prahou. A za jeden den si vydělal tolik, co vyučováním za týden. Udělal si tedy průvodcovské zkoušky, pořídil si živnostenský list a začal externě provádět japonské turisty pro české cestovky. Jako rodilý Japonec si hned všiml, že služby českých cestovních kanceláří nevyhovují japonské mentalitě.
 To mu vnuklo nápad – proč to nezkusit na vlastní pěst? Z ušetřených peněz odletěl do Londýna, kde jsou ústředí největších cestovních kanceláří dovážejících asijské turisty do Evropy a zkusil se jim nabídnout, že by pro ně zajišťoval služby v České republice a na Slovensku. A podařil se mu tam malý zázrak. Přesvědčil druhou a následně i největší japonskou cestovní agenturu, že je ten nejlepší a podepsal s nimi kontrakt na výhradní zastoupení. V té době neměl v Praze ani kancelář, dokonce ani telefon, ale risk se vyplatil. Vsadil na preciznost a poctivost, což jsou vlastnosti, které mnoha jeho konkurentům chyběly. Dnes vozí do Čech přibližně 100 000 převážně japonských turistů ročně a z nuly získal dominantní podíl ne českém trhu.

Vzhledem ke svým zkušenostem z Japonska nepovažuje Tomio naši společnost ve srovnání s Japonskem za rasistickou ani xenofobní. „Vůči některým etnikům tady panovala nevraživost, míval jsem problémy, když si mě lidé pletli s Vietnamcem. Ale v devadesátých letech tu byly obrovské šance pro každého, kdo se chtěl prosadit a byl dobrý. To je ve vyspělých západních zemích velmi obtížné a v Japonsku např. pro mladé lidi naprosto nemožné. Všude je zažitý tradiční kariérní postup a ani byznys tu firma neudělá s neznámým mladým člověkem, byť by jeho nabídka byla sebelepší,“ říká Tomio Okamura o svých podnikatelských začátcích.

Veřejná činnost

Proti byrokracii, deformačním zákonům a dalším nešvarům se Tomio snaží aktivně bojovat. Nejprve se zaměřil na sobě blízkou problematiku rozvoje cestovního ruchu, v současnosti se věnuje všem celospolečenským tématům a snaží se nabízet řešení.


Pivní magazín

Od října 2003 vydává celostátní barevný časopis Pivní magazín, který si klade za úkol zábavnou a poučnou formou zvyšovat povědomí o tomto pro Čechy veledůležitém nápoji.


Občanské aktivity a legislativa

Od roku 2004 do konce roku 2005 do zániku pražské redakce byl Tomio externím spolupracovníkem rádia BBC v Praze jako komentátor na problematiku Japonska. Od podzimu 2004 je členem prezidia a od roku 2009 viceprezidentem Asociace českých cestovních kanceláří a agentur (AČCKA) pověřeným pro styk s médii. Tomio je patron Fondu ohrožených dětí (FOD) Klokánek. Výtěžek z kulturních akcí, které Tomio organizuje, bývá obvykle věnován neziskovým organizacím. Tomio byl pro rok 2008 jmenován do čestné funkce českého ambasadora Evropského roku mezikulturního dialogu, který organizuje Evropská unie. Je členem občanského sdružení Borelioza CZ, které se snaží o osvětu a pomoc lidem s touto zákeřnou nemocí, kterou Tomio také prodělal.
 

V roce 2010 se podílel na textu své biografické knihy – Český sen, která se hned po vydání umístila mezi deseti nejprodávanějšími tituly v České republice. V květnu 2011 mu už jako samostatnému autorovi vyšla kniha esejů Umění vládnout, která analyzuje současné společenské a politické problémy, nabízí k diskuzi konkrétní řešení a vize budoucího směřování naší země.

Jako poslanec se spolupodílel na oponentuře mnoha zákonů, případně některé z nich spolukoncipoval, další se snaží prosadit. Byly či jsou to mj. zákon o cestovním ruchu, živnostenský zákon (jejich liberalizace), zákon o rodině (úprava popření otcovství), zákon o exekutorech (snížení a slučování paušálních odměn), zákon o veřejných zakázkách, trestní zákon (ustavení korunního svědka korupce),  v minulém volebním období 
bránil zrušení pojistky proti tunelování v Obchodním zákoníku atp. Podpořil připravované zákony o odpovědnosti úředníků a politiků.
 
Tomio je spoluzakladatel občanského sdružení Antidefamationspolečnosti proti pomluvám, na obranu obětí mediálních štvanic. V souvislostí s dluhy které platil stát za firmu VAE, veřejně kritizoval mj. Miroslava Topolánka. Podal trestní oznámení na exředitele odboru MMR pro korupci. Veřejně vystoupil proti některým vládním reformním krokům (DPH na potraviny a knihy aj). Veřejně podpořil v kampaních nezprofanované slušné politiky a to bez ohledu na jejich stranickou příslušnost.
 
Snímky z činnosti Tomia Okamury v PSP ČR Ivana Haslingerová, revue Fragmenty
]]>
haslingerova@fragmenty.cz (IVANA HASLINGEROVÁ) POLITIKA Sat, 13 Oct 2018 06:28:05 +0000
Volby vyhrála nespokojenost http://www.fragmenty.czwww.fragmenty.cz/index.php/politika-cr/item/2388-volby-vyhrala-nespokojenost http://www.fragmenty.czwww.fragmenty.cz/index.php/politika-cr/item/2388-volby-vyhrala-nespokojenost Jan Kopal

Týden po volbách se nese ve znamení rozdělování funkcí a trafik, uzavírání koalic a očerňování politické konkurence. O pořádnou sebereflexi se ale pokusil jen málokdo. Tragicky nízká neúčast a všeobecná znechucenost politikou a politiky se přechází. Komu vlastně ještě důvěřujeme? Prezidentovi a potom dlouho nic. „Vítězové“, kteří mají reálně 7 a 8 % zisku voličských hlasů si hrají na politické hegemony. Realita je ale jiná. Jde o politické trpaslíky, kteří se vydávají za obry a duševní velikány. Touha po moci rozdrtí vše a boří ideové příkopy a mantinely. 

 

Jako člen volební komise jsem zaznamenal velkou nechuť a nedůvěru ke komunálním politikům i u těch, kteří nakonec do volebních místností dorazili. Mnoho lidí neuplatnilo plnou sílu voličského hlasu (např. ze 65 možných hlasů dali pouhé dva). Nadávky a nelichotivá slova byla nejčastějšími slovy na adresu politiků.

Zažít někoho, kdo s úsměvem na rtu přišel podpořit svého favorita, patřilo k okrajovým jevům. Lidé neuplatňují pozitivní volbu, ale volbu negativní – zpravidla volí proti někomu, jehož politický vzestup nechtějí dopustit.

Ve finále bývají zklamáni všichni. Vítěze voleb obejdou a političtí rivalové, jejichž programy nemají styčné plochy, se vesele objímají a společně pózují. Hlavní je, že mají přístup ke korytu. Touha po moci rozdrtí vše a boří ideové příkopy a mantinely. A voliči, ty na svůj reparát počkej další čtyři roky a pěkně se usmívej, jak jsme tě zase dostali…

]]>
jan.kopal1977@seznam.cz (JAN KOPAL) POLITIKA Fri, 12 Oct 2018 12:41:32 +0000
Praha připomíná dekadentní Řím - stala se Čtvrtou říší v protektorátu Prague Pride http://www.fragmenty.czwww.fragmenty.cz/index.php/politika-cr/item/2387-praha-pripomina-dekadentni-rim-stala-se-ctvrtou-risi-v-protektoratu-prague-pride http://www.fragmenty.czwww.fragmenty.cz/index.php/politika-cr/item/2387-praha-pripomina-dekadentni-rim-stala-se-ctvrtou-risi-v-protektoratu-prague-pride Petr Hájek

Volby skončily a jejich výsledky jsou zajímavé. To, že za týden pokračují druhým kolem těch do třetiny senátu je redundantní, zanedbatelné. Nejen proto, že horní komora parlamentu je těleso pro chod státu zbytečné a drahé, ale především proto, že toho hlavního bylo již dosaženo: Vedle Jiřího Čunka, který je autentickým lidovým politikem, dostala pražská Pátá kolona Bruselu do ústavní funkce již v prvním kole Jiřího Drahoše, oprášený „kontejner“ na protizemanovské hlasy z prezidentské volby. Něco jako když římský císař Caligula udělal senátorem svého koně. Praha dekadentní Řím víc než připomíná. Volby komunální také mnohé vyjasnily. ANO vyhrálo v celé zemi (kromě velmi specifického Liberce), ale ztratilo Prahu. V ní dominuje trojice subjektů, které patrně sestaví zdejší „vládu“. Všechno bruselští zbrojnoši. Hlavní město se tak jednoznačně oddělilo od zbytku země. Praha už není česká. Jistěže – ne celá. Jednak volila méně než polovina občanů – a z nich jen větší polovina dala hlas poskokům unijního protektora. Ti, kteří zbývají, tvoří nějakých pět procent (voliči SPD a spol.). Jsou „ostrůvkem pozitivní deviace“ řečeno slovy prezidenta Zemana. Disentní výsadek posledních Čechů ve městě dobytém Čtvrtou říší: v protektorátu Prague Pride.

Bez pravice i levice

Symbolicky to dokládá poslední živá buňka TOP 09 (která ve zbytku země prakticky přestala existovat), vedená aktivním homosexuálem, mužem (?) žijícím a vypláceným v Bruselu, europoslancem Jiřím Pospíšilem. Ve spojení s dalšími oddanými kolaboranty (STAN a lidovci) se v Praze udržela při životě – podobně jako v nedávných parlamentních volbách. Právě TOP 09 je dokonalým příkladem úplného odtržení Prahy od Čech, Moravy a Slezska. Ani brněnská Kavárna, která se tu pražskou tolik snaží napodobit, tentokrát neuspěla. Moravské metropoli dominují ANO a ODS. I to je vzkaz hodný pozornosti.

ODS v celé zemi bezpochyby posílila. Předseda Petr Fiala se při té příležitosti snaží tvrdit, že jeho strana je dnes jedinou pravicovou alternativou k levicovému ANO. To je sice výrok takticky pochopitelný, ale mystifikační a skoro komický. Pokud něčím Fialova ODS není, pak pravicí. S jejími postoji (i ona přísahá na Brusel, i když „kriticky“) bychom ji za normálních okolností mohli maximálně pokládat za „pravé křídlo“ sociální demokracie – pokud by tato ještě existovala.

Jenže pravice i levice svou neschopností a úpornou tupou snahou nacpat se do (neexistujícího) „středu“, zcela vyklidily prostor beztvarému NIC Andreje Babiše. (Nad úpadkem pravicové ideologie, která se odpoutala od původních idejí a přesunula se do pomyslného politického středu, kde ji čeká, tak jako každou stranu, smrt varoval autor tohoto článku již v roce 2009 ve své knize Smrt ve středu. Jako zkušený novinář si tehdy dovolil ještě něco navíc - ze zavádění nesmyslných pojmů jako "politický střed" obvinil naše média. V důsledku toho vypukla přímo hysterická reakce médií proti jeho knize. Potvrdil tím jen, že měl pravdu, že nad našimi životy vládne mediokracie. A měl BOHUŽEL pravdu i v tom, že naši pravici čeká smrt, jak potvrzuje současnost. Ono se to dalo čekat i z matematického hlediska. Do jednoho bodu  na ose souřadné se nemohli vměstnat takové figury, jako byl tehdy Topolánek, Kalousek, Schwarzenberg, Bursík, Svoboda a další výtečníci navíc ze široka pěkně topolánkovsky rozkročení. - pozn. redakce)

Babišovo ANO (respektive ANO-NE, podle toho, odkud právě fouká) je nepochybným vítězem komunálních voleb. A vlastně v současné situaci Pán Bůh zaplať alespoň za to. Pražská politicko-mediální Kavárna se tento fakt snaží od prvních minut interpretovat jako prohru, protože ztráta Prahy je pro Babiše nepříjemná a iritující. Je totiž jeho osobním selháním, právě tak, jako je jeho osobním úspěchem vítězství ve „zbytku země“. To on posadil do čela šílenou Slovenu Krnáčovou („zpovykaní Pražáci“). On vyměnil na poslední chvíli nadějného Patrika Nachera za beznadějně nevýrazného Petra Stuchlíka. A dal nesmyslně veřejně najevo, jak mu na Praze záleží. Tím mobilizoval tu část Pražanů, kteří ho nenávidí, protože sají dezinformační mléko z cecíků České televize, rozhlasu a z Bakalova koncernu. Zfetovaní Pražáci. Zbytku je spíš lhostejný. A tak odjeli na víkend, nebo zůstali doma. Určitě první vážná Babišova chyba. 

Nepřátelské území

Komentáře tvrdí, že levice v zemi prakticky zmizela. To je samozřejmě nesmysl. Zmizely strany, které se za ni vydávaly tak neobratně, že to voliči snadno prokoukli. Na prvním místě samozřejmě ČSSD. Poté, co ji B. Sobotka, J. Dienstbier a spol. zavlékli do propasti „městských liberálů“ (internacionální „Evropané“ ošklivící si národy a státy), uchopil ji Sobotka č. 2 – Jan Hamáček. Pokud se něco zásadního nestane, dožijí v Babišově vládě – a pak bude konec. To zásadní by muselo být skutečným „návratem ke kořenům“, ke skutečným socialistům mezi námi, kteří ovšem již – patrně na dlouho, ne-li natrvalo – „zaparkovali“ u Velkého Andreje.

Podobné je to s komunisty. Poté, co Vojtěch Filip zatočil s jedinou autentickou vrstvou své strany reprezentovanou Josefem Skálou (zatočil s ním vpravdě ohavně „jako s třídou“), stal se pouhým obchodníkem s deštěm. Toho by sice u nás bylo potřeba jako soli, ale jen pár naivů či sentimentálně loajálních straníků může uvěřit, že má ještě k „oblakům“ přístup. Dokonale to ilustruje kandidatura Marty Semelové, což je v pražských podmínkách vědomá sebevražda. Či spíše možná jen lhostejné pokývnutí. Lhostejní komunisté? Tak si říká smrt tohoto kdysi radikálně levicového hnutí „revoluční mládeže“, jehož pozice nyní převzali ultraleví „panevropští“ Piráti.

Právě oni budou nyní vládnout v dobitém (to i je správně) hlavním městě, jež je pro Čechy, Moravany, Slezany a zdejší české „disidenty“ od nynějška otevřeně nepřátelským územím. Způsobí to ještě větší „roztržení země“? Ale kdepak. Tak je to už dlouho, jen to nebylo tak makavě patrné. I Bohuslav Svoboda (ODS) jako primátor dával „záštity“ všem těm Praque Pridům a spol. Posledním pravicovým primátorem, který po sobě v Praze něco zanechal, byl Pavel Bém. Proto musel být mediálně lynčován, neúspěšně kriminalizován a nakonec po bolševicku zlikvidován („jako třída“).

Otázka Okamura

Komunální a senátní volby nejsou pro autentickou protestní stranu, jakou je u nás pouze SPD, optimální platformou. Proto relativní neúspěch není třeba vidět nijak tragicky, ale k poučným závěrům stačí. Patří k nim i ostré propadnutí osobností typu Ladislava Jakla v senátním obvodu zahrnujícím Prahu 2 a část Prahy 3. V místě, kde dostane v prvním kole 40 % další „prázdný a falešný“ kontejner Marek Hilšer, nemá smysl se pokoušet. Jakl je přitom mimořádně nadaný politik, jehož chvíle teprve přijde. Musí však daleko pečlivěji vážit hřiště, na němž má šanci dávat góly. Hrát fotbal na kluzišti, kde předpojatí rozhodčí čekají na své oblíbené krasobruslaře, je sice čin bezpochyby statečný, ale spíše v étosu kamikadze.

Tomio Okamura se v těchto volbách zjevně příliš neangažoval. Těžko odhadnout, zda šlo o vědomé či spíše intuitivní rozhodnutí. Jeho chvíle musí samozřejmě přijít především ve volbách do Evropského parlamentu na jaře příštího roku. Pokud Trójský kůň „bruselského lidu“ právě obsadil zmatenou a „zdrogovanou“ Prahu, je velká šance již brzy prorazit brány tyranova hlavního města. Prakticky ve všech členských státech unie se síly pro tento výpad již úspěšně formují. Bylo by s podivem, kdyby tomu mělo být u nás jinak – a Okamura je v naší zemi jediným uvěřitelným reprezentantem nazrávajících „evropských hroznů hněvu“. 

 

Okamura si musí dát ale pozor především na ANO(NE). Andrej Babiš nutně potřebuje příští úspěch. Vedle ODS je přitom typickým představitelem té části unijního establishmentu, který „vzpouru“ pouze předstírá. Něco jako když Václav Havel chtěl u nás „reformovat“ socialismus. Jenže ten narazil na Václava Klause s jeho tahem na branku za klasickou demokracií a kapitalismem. Bude to přibližně obdobný typ souboje, jen (opět) na jiném hřišti. V tomto případě navíc „zpovykaní Pražáci“ nebudou tak důležití (a místní disidenti notně pomláceni a mnozí možná i ve vězení).

Jedinou nadějí je stále ještě relativně normální „zbytková“ Česká republika – k níž Praha už nepatří. Je dobré, že to už víme nade vší pochybnost. Jde o jeden z mála okamžiků, kdy platí to nehezké heslo Čím hůře, tím lépe.

Takže s pomocí Boží: Vzhůru do boje, MY z Čech, Moravy a Slezska!

Snímky Jiří Pancíř, revue Fragmenty

]]>
ptrhjk@gmail.com (PETR HÁJEK, šéfredaktor Protiproudu) POLITIKA Thu, 11 Oct 2018 15:47:08 +0000
Istanbulská úmluva přináší další neomerxistickou nedemokratickou nesvobodu http://www.fragmenty.czwww.fragmenty.cz/index.php/cirkev/cirkev-a-moralku-naroda/item/2386-istanbulska-umluva-prinasi-dalsi-neomerxistickou-nedemokratickou-nesvobodu http://www.fragmenty.czwww.fragmenty.cz/index.php/cirkev/cirkev-a-moralku-naroda/item/2386-istanbulska-umluva-prinasi-dalsi-neomerxistickou-nedemokratickou-nesvobodu Mons.Petr Piťha na slavnostním odhalení pomníku sv. Vojtěcha v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha

V danou chvíli se v našem parlamentu projednává ratifikace Istanbulské úmluvy a naše společnost je v klidu. Tu a tam se ozve nějaký hlásek, ale to je přeci odjakživa při všem. Možná, že vůbec nevíte, o jaké nebezpečí jde. Nikdo vás dost jasně neupozornil, ale přiznejme si, že my sami se o nic nezajímáme. Pokusím se to stručně vysvětlit nebezpečí schválení Istambulské úmluvy: Nebezpečí vidím už v tom, jak zákeřně je Istanbulská úmluva formulována. V textu samotném není nic, pod co se rozumný člověk nemůže podepsat. Všechno nebezpečné a nepřijatelné je teprve v důvodové zprávě, která je tak rozsáhlá, že ji běžný člověk a patrně i dost poslanců nebude číst. Pro plné pochopení Istambulské úmluvy je dále třeba znát texty řady předchozích, již platných dokumentů. Je rovněž třeba ji číst v kontextu dalších proklamací a výroků jejích protagonistů. Další nebezpečí vidím v tom, že Istambulská úmluva pojednává o určitém rozšíření práv a svobod a nám úplně uniká, že svoboda není sumou dílčích svobod a svobodiček, protože je celistvá, jediná a nedělitelná. Má povahu moře, které není součtem kapek stejně jako déšť.

Svoboda buďto je, a pak z ní všechny ostatní přirozeně vyplývají, anebo není a je nesvoboda. A tuto nesvobodu máme podle Istanbulské úmluvy uzákonit ve jménu mocné nátlakové skupiny gentristů a homosexualistů. Zdůrazňuji homosexualistů nikoli homosexuálů, z nichž mnozí s názory agresivních homosexualistů nesouhlasí.

Dokonale zvrácené zákony, které se u nás touto úmluvou mají zavést a v několika zemích již zavedeny jsou, jsou namířeny proti tradiční rodině, tj.: otec–muž, matka– žena, děti, tedy děvčata nebo chlapci, a prarodiče, vždy muž a žena.

Navržené zákony a jejich protagonisté převzali ideologii marxismu a nacismu. Jsou to neomarxisté, o čemž se mluví, a neonacisté, o čemž se cudně mlčí. Navrhované zákony jsou ze své podstaty nedemokratické. Jsou diktátorské. Diktatury se vždy potřebovaly zbavit rodiny, která přes jakoukoli dílčí domácí autoritu je demokratickou jednotkou, je nositelem a zdrojem demokracie a zároveň i pravé vazebnosti společnosti.

Že existovaly a existují špatné rodiny, všichni víme. Na principu to nemění nic. Na úvod připomenu jednu větu z dnešního Evangelia: Kdo by chtěl svůj život zachránit, ztratí ho, kdo by však svůj život pro mne ztratil, nalezne ho, a přistoupím k částečnému výčtu toho, co by nás po zavedení tohoto nového zákonodárství čekalo. Je mi to líto, protože to bude znít jako zatloukání hřebíků do rakve nebo bušení na bránu neštěstí.

Vaše rodiny budou roztrženy a rozehnány. Bude k tomu stačit, že dětem řeknete, že muž a žena nejsou totéž.

Vezmou vám děti a zatají vám, kam je zašantročili, kam je prodali, kde je vězní. Postačí k tomu křivé obvinění.

• Určení pohlaví vašich novorozenců podle pohledu do jejich klína bude zrušeno.

O svém pohlaví rozhodne dítě samo, a proto budete povinni je vychovávat bezpohlavně a potažmo mu nebudete moct dát ani jméno.

Za každý nesouhlas budete deportováni do nápravně-výchovných pracovních táborů vyhlazovacího charakteru.

Homosexuálové budou prohlášeni za nadřazenou vládnoucí třídu, vy budete patřit k podřadné výpomocné třídě a pracovat podle pokynů mocných elit, které budou určovat, co se smí a co se nesmí říkat.

Budete postaveni pod všechny živočichy, kteří se pohlavně rozmnožují, protože pro kočky, žáby ani hmyz zaváděné zákony neplatí.

Co říci na závěr.

Je starou zkušeností, že obrana ohrožených svobodných lidí je snazší a efektivnější, než vzpoury otroků a vězňů. Co by dělal patron naší země svatý Václav, říkat nemusím, ale musím říct, že naše naděje je v tom, že se postavíme za něj a budeme zpívat opravdověji a poctivě chorál: "Nedej zahynouti nám ni budoucím."

Amen.

 Úryvek z kázání v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha ve svátek sv. Václava,  28. září L. P. 2018 

 
]]>
CÍRKEV VYTVÁŘÍ MORÁLKU NÁRODA Wed, 10 Oct 2018 09:52:02 +0000
Německá vláda objevila Ameriku - po vzoru Kanady přijímat jen vzdělané uprchlíky http://www.fragmenty.czwww.fragmenty.cz/index.php/eu/item/2384-nemecka-vlada-objevila-ameriku-po-vzoru-kanady-prijimat-jen-vzdelane-uprchliky http://www.fragmenty.czwww.fragmenty.cz/index.php/eu/item/2384-nemecka-vlada-objevila-ameriku-po-vzoru-kanady-prijimat-jen-vzdelane-uprchliky Německá vláda objevila Ameriku - po vzoru Kanady přijímat jen vzdělané uprchlíky
Německo podepsalo v 60. letech smlouvu s tureckými gastarbeitery, aby nahradili Němce, kterým nevoněly podřadné práce; a koncem roku 2018 hledají dle vzoru Kanady, jak zaučit běžence, jako by jich už tak neměli dost. Německá koaliční vláda se po dlouhém nočním jednání před několika dny "objevila Ameriku", když se shodla na novém imigračním zákoně. Pro chudé a méně vzdělané nyní bude těžší se do Německa dostat, lidé s odborným vzděláním a znalostí němčiny budou moci přijet na půl roku do země kvůli hledání práce.

Legislativa odlišuje žadatele o azyl a takzvané pracovní či ekonomické migranty, podobně jako je tomu v Kanadě.  Budoucí imigranti budou ohodnoceni podle úrovně vzdělání, věku, jazykových znalostí, pracovních nabídek a takzvané finanční bezpečnosti. Vláda také bude mít možnost v novém zákoně změnit seznam profesí. Některé by mohla zcela přestat přijímat, když uzná za vhodné. Vláda tak chce ze zahraničí přilákat kvalifikované síly.

Výsledek obrázku pro olser běženci merkelová

A po šesti desítkách let schází v Německu mj. technici. Až odejdou do důchodu kvalifikovaní pracovníci z  dob babyboomu, problém se ještě prohloubí. Podle ekonomů, sociologů a dalších akademiků by právě migranti mohli Němcům pomoci  problém vyřešit. „Možnost aktivovat nevyužitou domácí pracovní sílu je ve střednědobém horizontu velmi omezená,“ vysvětlil pro Deutsche Welle Wido Geis z Německého ekonomického institutu.

Výsledek obrázku pro olser běženci premiér Trudeau

Podobný demografický vývoj však podle něj lze očekávat i v dalších zemích Evropské unie. „Proto bude Německo potřebovat i odborníky ze třetích zemí,“ doplnil Geis. Obavy sdílí i místopředseda vlády Severního Porýní-Vestfálska Joachim Stamp. Navíc podle něj veřejná debata o migraci sklouzává k zobecňování.

„Azyl, váleční uprchlíci, imigrace velmi vzdělaných odborníků - všechno je házeno do jednoho pytle,“ komentoval Stamp. „Potřebujeme uspořádaný systém: pro humanitární povinnost, ale také pro naši vlastní ekonomickou budoucnost,“ doplnil. Expertní rada německých nadací pro integraci a migraci (SVR) proto v Berlíně představila zprávu o německých imigračních a integračních zákonech. A navrhla, jak přilákat více kvalifikovaných migrantů prostřednictvím snadnějšího uznávání zahraniční kvalifikace a volnějších pravidel porovnávání zahraniční kvalifikace s tou německou.

Výsledek obrázku pro olser merkelová tureckoPřipomeňme si, jak v 50. let dvacátého století došlo v SRN k hospodářskému rozmachu projevujícímu se mj. nedostatkem pracovních sil. Šlo hlavně o zemědělství, hornictví a stavebnictví, kde se Západem zhýčkaní Němci nechtěli špinit manuální prací...

Proto započal nábor pracovních sil ze zahraničí především z jižní Evropy. Roku 1955 uzavřelo Německo smlouvu o náboru (Anwerbevertrag) s Itálií, o pět let později se Španělskem a Řeckem. V Německu byli pracovníci ze zahraničí přijímáni s otevřenou náručí. Byl vytvořen nový termín pro „hostující pracovníky” Gastarbeiter (gastarbeiteři)1. Turci, většinou muslimové, přicházeli do Německa od roku 1961.

Rychle rostoucí německé hospodářství jim nabízelo lepší budoucnost, jelikož většina tureckých pracovníků pocházela z chudých oblastí Malé Asie. Mezi dělníky byli také vysoce zastoupeni Kurdové. Dělníci zpočátku své vydělané peníze posílali svým rodinám do Turecka. Předpokládalo se, že se po uplynutí pracovního poměru vrátí domů. Rozhodli se však usadit a podnikat. Ovšem, zapomněli, že je malér, když zlo se tváří jako andělé..

Výsledek obrázku pro olser merkelová

Roku 1962 bylo v Německu zaměstnáno 13 000 Turků, roku 1974 již 800 000 tureckých pracovníků, což negativně ovlivnilo Turecko, jež ztratilo nemalý počet výkonných pracovních sil… Turci zkrátka jako užiteční idioti splnili svůj úděl otroků, resp. levné pracovní síly v Němci neoblíbených profesích nádeníků např. jako popeláři, pomocní dělníci při kopání kanálů a sklizních úrody na polích. Konec hospodářského rozmachu roku 1973 zapříčinil zastavení přílivu cizinců do Německa, přesto 2. Imigrace Turků pokračovala z důvodu přijetí zákona o sjednocení rodin.

V roce 1983 byl přijat zákon o pomoci navrátilcům do rodné země. Většina Turků však zůstala a nadále pracovala v Německu. Dnes zde žije již druhá a třetí generace Turků. Druhá generace se do Německa dostala v důsledku slučování rodin buď přistěhováním, nebo již narozením v Německu. Společně začali podnikat (např. zakládání menších živností). Třetí generací jsou dnešní děti, které za přistěhovalce pokládat nemůžeme.

Tito turečtí Němci, nebo snad němečtí Turci, nyní povýšili; jsou využíváni např. v pásové výrobě. Zakládají také malé obchody se zeleninou či rychlým občerstvením (döner kebab, currywurst aj.). Kromě toho se v Německu nachází 70 000 podnikatelů, kteří zaměstnávají přes 300 000 osob. Ovšem, není vše tak růžové; téměř pětina Turků žije ze sociálních dávek. Zrob susedovi dobře, osere ti plot...

Když si Němci pro svoji dávnou lenost zadělali na současný velký islámský průšvih:

http://www.rukojmi.cz/clanky/6912-tisice-tureckych-muslimu-se-sesly-29-zari-2018-na-otevreni-nejvetsi-mesity-v-nemecku-projev-mel-diktator-recep-tayyip-erdogan-nabubrely-sultan-s-fasistickymi-choutkami

Prý pro nedostatečným vzdělání a neznalostí němčiny. Podle výzkumu Evropského monitorovacího centra pro rasismus z roku 2004 bylo zjištěno, že 57% Turků zažilo diskriminaci na pracovišti a 48% Turků mělo problémy při hledání zaměstnání (procenta z roku 2012). Byla to EU, nebo kancléřka Merkelová, kdo pozval přistěhovalce a žadatele o azyl do SRN?

Výsledek obrázku pro olser merkelová

Jako gastarbeiteři jsou většinou muslimové. Modlí se pětkrát denně, dodržují půst v měsíci Ramadán. Německo, které je převážně v severní části protestantské a v jižní katolické, to však ve školách a v zaměstnání neumožňuje. Šátková aféra” byla ohniskem sporů mezi Turky a Němci. Jedni nošení šátků uznávají jako symbol muslimské kultury, dle níž je žena posuzována podle svých schopností nikoli podle vzhledu, druzí se naopak obávají pronikání islámu do západních zemí.

A to už jsem u druhé osidlovací vlny - největšího stěhování národů od konce 2. sv. války a je to opět Německo, které to vše s ochotnou pomocí EU a USA vyprovokovalo. Důvody jsou identické, jako při náboru Turků v 50. letech. Za vším hledej toho, kdo rozpoutal dvě světové války a o tu třetí právě usiluje...

Jak Německo objevilo nový název - turečtí gastarbeiteři: http://www.rukojmi.cz/clanky/467-zhyckani-nemci-si-v-60-letech-povolali-gastarbeitery-z-turecka-dnes-jim-odtrnulo-a-chteji-dalsi-novodobe-otroky

V médiích se často hovoří o Kanadě, jako o vzoru imigrační politiky.

Země javorového listu totiž nedávno přijala 45 tisíc syrských uprchlíků a podle mnohých proto není xenofobní ani rasistická. Ve skutečnosti má ale přijímání migrantů velmi tvrdá pravidla. Kanada přijímá syrské uprchlíky z Libanonu, Jordánska nebo Turecka. Přijala sice už desítky tisíc lidí, ale pečlivě si je vybírá a tajné služby všechny prověřují, zejména v otázce bezpečnosti, kriminální minulosti a zdraví. Navíc, lidé, kteří jsou přivezeni do Kanady jako uprchlíci, musí po určité době náklady na cestu státu uhradit. Musí to být zkrátka běženci, kteří budou schopni požadované dolary vrátit a nejen ze sebe dělat chudáčky sirotky...

Výsledek obrázku pro olser kanada

Snímek Břetislav Olšer

Kanada je natolik mazaná, aby přijímala migranty, kteří nemohou prokázat svou minulost, ani samostatné muže ve věku 18 – 35 let, ale výhradně rodiny, které jsou schopnější se integrovat do společnosti. Smyslem přesunu je totiž začít žít a pracovat, nikoliv být na sociálních dávkách. Každý, kdo chce žít v Kanadě, musí také umět jazyky...

Za posledních 15 let Kanada k sobě putila na 3,7 milionu lidí, pouze malá část příchozích se ale vrátila do svých původních domovů. Většina zde zůstala, tvoří součást zdejší společnosti a ví proč. Na integraci Kanada ročně vydává stovky milionů dolarů – především na výuku jazyků. Další miliony dolarů jdou ze soukromých zdrojů a různých nadací velkých firem. Většina příchozích jsou ekonomičtí migranti, na kterých stojí i současná důchodová politika a velká část HDP Kanady...

Kanada překvapivě přijímá ekonomické migranty, například vědce, investory, podnikatele nebo bohaté lidi s rodinami. Vedle nich jsou pak přijímáni lidé na manuální práci, kterou v Kanadě nechce nikdo dělat. Takoví lidé mají právo na získání trvalého pobytu a tvoří velkou část z ročně přijímaných 250.000 lidí. V roce 2015 přijala Kanada 271 820 lidí, z toho bylo 170 375 ekonomických migrantů, 61 731 bylo rodinných příslušníků migrantů a uprchlíků žijících v Kanadě. Samotných uprchlíků bylo 32 114. Přesně 7 600 lidí tvořilo skupinu nezařaditelných migrantů...

Výsledek obrázku pro trudeau kanada

A když tedy do Toronta přiletěli v prosinci 2015 první syrští běženci; měli jednu společnou věc – odvolávají se na zabíjení ve svých původních zemích. Těm syrským kanadská vláda zaplatila přesídlení 15 tisíc uprchlíků, bez víz a soustředit se bude na rodiny a zranitelné ženy. A Sýrie se nemusí obávat, že za tento exodus bude na ni uvalena vízová povinnost jako na Česko kvůli Romům...

Dospělí muži se však mohli do vládního programu dostat pouze v případě, že jsou homosexuálové, bisexuálové či transgenderové osoby, nebo pokud přijdou v doprovodu svých rodičů jako součást přijímané rodiny. O zbylých 10 tisíc z plánovaného počtu 25 tisíc běženců se postarají soukromí sponzoři, kteří budou moci do země přesídlit i dospělé muže bez rodin, a to bez ohledu na jejich sexuální orientaci.

„Dnešní den si budeme všichni pamatovat,“ prohlásil Trudeau krátce předtím, než začal zdravit syrské rodiny, často matky s dětmi. „Je to nádherná noc, při které můžeme letadlu plnému nových Kanaďanů ukázat, o čem je naše země. Ale učit i svět, jak otevřít svá srdce a přivítat lidi, kteří prchají v mimořádně obtížné situaci. Ale není to jen o jejich přijetí, je to hlavně o tvrdé práci, kterou budeme muset všichni v příštích týdnech, měsících a vlastně i letech udělat. Práci, která zajistí, že každý, kdo sem přijede, bude v následujících týdnech a měsících schopen začít budovat nový život pro sebe, svou rodinu a také plně přispívat k růstu této mimořádné země,“ zdůraznil ministerský předseda.

Asi proto, že viděl před sebou v hale jen shromážděné lidi ve slušném oblečení, rozesmáté a spokojené. Škoda, že neviděl tisíce běženců v ghettech v Calais či na ostrově Lesbos nebo na hranicích Makedonie, kde se ve špíně, výkalech a odpadcích povalují tisíce nešťastníků. http://www.rukojmi.cz/clanky/558-jsme-rasiste-a-xenofobove-kdyz-neminime-zit-vedle-bezeneckych-dzungli-jako-francouzi-v-calais

Výsledek obrázku pro olser rukojmi uprchlíci kanada premiér Trudeau

Náklady na šestiletý program měly přesáhnout miliardu dolarů, jen za první rok Kanada zaplatí přes osm set milionů kanadských dolarů (více než patnáct miliard korun). Žádný uprchlík by v Kanadě neměl bydlet ve stanu, navíc by ani neměl být nikde držen. Odporovalo by to totiž kanadské Chartě práv a svobod, která všem zaručuje právo na svobodný pohyb. Syřané se tak po nezbytných administrativních krocích budou moci přestěhovat, kamkoliv budou chtít. Je to skutečně otvírání srdcí, nebo jen příprava kanadských podnikatelů na otevírání svých dalších kont?

Kanada je totiž na prvním místě ve světě v těžbě uranu, kterého vydobývá 34% světové produkce. Dost práce je v dřevozpracujícím průmyslu; dvě třetiny na světě vyrobeného papíru pocházejí z Kanady. A pak je tady zemědělství – každý třicátý třetí Kanaďan pracuje v tomto odvětví, které je spolu s lesnictvím a dřevařským průmyslem hlavním hospodářským odvětvím země. Průměrná farma zde má rozlohu 225 hektarů a potřeba je každé ruky. Průmysl zaměstnává dvacet procent obyvatelstva a vytváří 27% HDP.

]]>
olser.bretislav@seznam.cz (BŘETISLAV OLŠER) EU Mon, 08 Oct 2018 10:45:54 +0000
Kalousek zadlužil ČR 714, Sobotka 409 a Zemanovy ČSSD vlády 201 mld. Kč http://www.fragmenty.czwww.fragmenty.cz/index.php/ekonomika/item/2383-kalousek-zadluzil-cr-714-sobotka-409-a-zemanovy-cssd-vlady-201-mld-kc http://www.fragmenty.czwww.fragmenty.cz/index.php/ekonomika/item/2383-kalousek-zadluzil-cr-714-sobotka-409-a-zemanovy-cssd-vlady-201-mld-kc Kalousek zadlužil ČR 714, Sobotka 409 a Zemanovy ČSSD vlády 201 mld. Kč
V  době schvalování státního rozpočtu se naši politici neustále přou, která strana by dělala vše lépe a nezadlužovala naší zemi, jako Andrej Babiš. Nedalo mi to a dala jsem si práci s prostudováním tabulky uvádějící nominální státní zadlužení a porovnala, za kterých vlád či ministrů financí zadlužení ČR nejvíce rostlo. A byla jsem jako člověk pravicově založený velice zklamaná. Nejvíce, 714 miliardami, zadlužily zem vlády ODS s premiéry Topolánkem a Nečasem díky jejich nepochopitelnému lpění na ministru financí Kalouskovi, přestože v jejich řadách je několik velmi schopných friedmanovských ekonomů. Samozřejmě další ekonomický expert, socialista Sobotka, se také nenechal zahanbit  dluhem 409 miliardami za jeho řádění v čele ministerstva financí za vládnutí socialistů Špidly, Grosse a Paroubka. Za vlád Zemana, který soustavné zadlužování po vzoru svého vzoru Keynese zavedl jako první (pominu-li zákrok ČNM v době Sarajevského atentátu) , se také jeho ministři Svoboda, Mertlík a Rusnok s 201 mld slušně činili. Jediná vláda v čele s friedmanovcem Klausem a ministrem financí Kočárníkem dokázala vyvést naší zemi po 50 letech řádění komunistů do plusového rozpočtu - odmyslím-li 158.8 mld převzatého evymahatelného dluhu z komunistické éry. Bohužel tuto vládu smetl tragická Sarajevský atentát organizovaný Luxem (KDU), Skalickým (ODA) a Pilipem (ODS) za veselého přihlížení prezidenta Havla a levicových politiků.  (Od Sarajevského atentátu roste v průměru státní dluh 86,9 mld. Kč ročně). 
 
Z níže uvedené tabulky je zřejmé, že vláda ODS v čele s Václavem Klausem převzala v roce 1992 po komunistech nedobytné pohledávky ve výši 158,8 Kč. V roce 1996 po násilném ukončení tzv. Sarajevským atentátem předala tento převzatý dluh snížený o 3,6 mld. Kč panu Tošovskému.  Neboli nebýt komunistického dluhu, pracovala s přebytkovým rozpočtem. 
 
Tošovský spolu se spolutvůrcem Sarajevského atentátu, ministrem financí Ivanem Pilipem, navýšil dluh v důsledku jím uměle vyvolanou měnovou krizí o 39,5 mld. Kč. Sarajevský atentát prohavlovských pravdoláskovců tedy ožebračil naši zemi, která se začínala pomalu vzpamatovávat z panování komunistů, o cca 40 mld.Kč. Horší ale bylo, že díky němu se dostali k moci socialisté v čele s keynesiáncem Milošem Zemanem, který byl přesvědčen, že státní dluhy nevadí. Zeman přebral zemi zadluženou po komunistech a Tošovském s dluhem 194 mld. Kč a vykřikoval lži o spálené zemi Klausovou ODS. Ano, byla spálená, ale komunisty a jeho oblíbenými Havlisty- strůjci Sarajeva. To se ale tehdy nesmělo říkat a tak to Zeman zbaběle svalil na protivníka jeho ČSSD - na pravicovou Klausovu ODS, i když musel dobře vědět, že za dluh mohou levičáci - komunisté a pravdoláskovci. To byla po Sarajevském atentátu pro naši zem druhá velká rána. Politické směřování se začalo točit doleva, což bylo doprovázeno nepřetržitým zadlužováním státu.

Zemanovi socialističtí ministři financí rozjeli na místo friedmanovského ekonomického modelu keynesiánský ekonomický model, čímž přinesli první opravdu vážné soustavné zadlužování naší země. Za 4 roky panování Miloše Zemana a jeho ministrů financí Ivo Svobody, Pavla Mertlíka a Jiřího Rusnoka vrostl státní dluh o 201,2 miliard Kč. Další socialistické Špidlovy, Grossovy a Paroubkovy vlády, všechny s ministrem financí Sobotkou, v  zadlužování vesele pokračovaly a docílily 409 mld. dluhu. 

Díky výše uvedenému keynesiánskému řádění socialistů převzal Mirek Topolánek od Sobotky skutečně již spálenou zemi zadluženou 802,5 miliardami. Bohužel místo toho, aby se pokusil smrtonosný růst dluhu zarazit jmenováním některého schopného ekonoma z řad ODS, jmenoval k šoku všech neodborníka - bývalého národněfrontního politika Miroslava Kalouska - a pod taktovkou Bursíkových Zelených nadále vesele pokračoval v rozhazování státních peněz. Během pouhých tří let narostl dluh o 375,9 miliard Kč. Ročně tedy narůstal pod taktovkou nejlepšího ministra financí EU Kalouska dluh v průměru o 113 mld. Kč. Jak to pak musí vypadat v samotné EU, kde takový pan Kalousek platí za hvězdu, raději pomlčme. Co je ještě horší, Petr Nečas, od něhož si zděšení pravičáci slibovali, že se omluví za levicově laděného Topolánka a bude se snažit jeho furiantské a neodborné řádění zarazit,  ponechal tohoto ministra financí nadále i ve své vládě , dluh vzrostl o dalších 113 miliard. Kalousek se svými více než 119 miliardami ročního přírůstku drží v čele všech neschopných ministrů financí po Sarajevském atentátu.  Není se čemu divit. Místo toho, aby již konečně zavedl skutečnou rovnou daň a oživil tak zájem cizích podnikatelů a investorů o nás, tak se jen zajímal jen o to, jak naopak daně zvýšit, a to nejen podnikatelům, ale dokonce i obyčejným nemajetným občanům. A co víc, Petru Nečasovi to nevadilo. Celkem po odchodu těchto dvou vlád ODS narostl Kalouskem dluh o 714 miliard. A co víc, volební vlajkovou loď ODS - ROVNOU DAŇ - odmítl Topolánek zavést s tím, že jí nevěří, čím důvěru v pravicové politiky naprosto zničil. Od té doby přestali lidé věřit nejen ODS, kterou před tím znali pod vedením Klause jako vzor pravice, ale přestali věřit pravici vůbec, což je hrozná rána pro ČR.

Každý rozumný pravicový volič ví, že ekonomika státu se oživí výhradně snížením daní. Ne nadarmo za tuto myšlenku dostal vynikající ekonom Milton Friedman Nobelovu cenu za ekonomii. Je vidět, že dokud se nestane ministrem financí skutečně schopný ekonom, jako např. Miroslav Ševčík, Jan Skopeček, Pavel Kohout nebo Petr Mach či některý z mladých ekonomů z fakulty doc. Ševčíka,  pak se naše země z dluhové pasti nevymotá. 

Sarajevský atentát osobně neublížil Havlem tolik nenáviděnému Václavu Klausovi, přesto naší zemi ublížil přímo tragicky. Nárůst státního dluhu v důsledku socialistických koalic a vlád byl od té doby v průměru 105 mld. Kč ročně. A jak se zdá, pokud se nestane zázrak, občané se neprobudí k rozhodnému činu a nesmetou tyto Kalousky, Sobotky a další "ekonomické experty"  do Vltavy, tak se jim podaří dohnat Řecko navzdory tomu, že ještě nemáme euro.

To si zřejmě říkali voliči při volbách po tomto zklamání z politiků ODS a volili  člověka, v něhož doufali, že konečně přestane naší zem zadlužovat, zvyšovat daně a bude rozumným ekonomem, když sám vybudoval holding 240 podniků Agrofert. Do politiky se tak dostalo nové uskupení ANO  vedené úspěšným podnikatelem Andrejem Babišem. Po jeho nástupu na Ministerstvo financí v roce 2014 byl skutečně celkový státní dluh 1663 mld. s průměrným dosavadním ročním nárůstem dluhu 100 mld. zabrzděn a v roce 2017 končila  vláda keynesiánce Sobotky s poklesem dluhu -38.3 miliard. Jak dopadne panování Babiše ve funkci premiéra uvidíme.  Pokud ale letos získá pokles dluhu -50 miliard jak naznačuje v médiích ministryně Schillerová, tak i přes předpokládaný 50miliardový nárůst dluhu v rozpočtu na rok 2019 by celkový výsledek za oba roky vládnutí Babiše byl 0 a slib, že přivede zem k vyrovnanému rozpočtu by splnil. Uvidíme.

Vše ukazuje níže uvedaná tabulka.

Roky vládnutí

Státní  dluh

Roční nárůst

Celkem

Premiér

Ministr financí

Poznámky                              

1991

 

164.0

 

 

 +164.0

Čalfa

 

Klaus

 

 

1992

 

158.8

 

 

 +158.8

Pithart

 

Špaček

 

 

1992 2.6. 

 

 

 

 

 

 

 

 

1993

 

158.8

 

 

 

Klaus

 

Kočárník

 

 

1994

 

157.3

 

- 1.5

 

 

 

 

 

1995

 

154.4

 

- 2.9

 

 

 

 

 

1996 4.6. 

 

155.2

 

+0.8 

 

- 3.6

 

 

 

Konec jediné pravicové vládě skončil s poklesem  dluhu po KSČ  -3.6 mld.

 

 

 

 

 

 

 

SARAJEVSKÝ ATENTÁT nastartoval zadlužování státu

1997 2.6.

 

173.1

 

+ 17.9

 

 

Tošovský

 

Pilip - 415 dní

 

 

1998 22.7. 

 

194.7

 

+ 21.6

 

+ 39.5

 

 

 

Důsledek Sarajevské měnové krize  - první zadlužování po komunismu o +39.5 mld 

1998 22.7.

 

194.7 

 

 

 

Zeman

 

Svoboda - 363 dní

 

 

1999 20.7. 

 

228.4

 

+ 33.7

 

 

 

Mertlík - 632 dní

 

 

2001 12.4.

 

289.3

 

+ 60.9

 

 

 

Mertlík

 

 

2001 12.4. 

 

345.0

 

+ 55.7

 

 

 

Rusnok - 459 dní

 

 

2002

 

395.9

 

+ 50.9

 

+201.2

 

 

 

Keynesiánský model socialistů nastartoval první velké soustavné zadlužování 201.2 mld

2002 15.7. 

 

395.9

 

 

 

Špidla

 

Sobotka  1512 dní

 

 

2003

 

493.2

 

+ 97.3

 

 

 

 

 

2004

 

592.9

 

+ 99.7

 

 

 

 

 

 

2004

 

592.9

 

 

 

Gross

 

Sobotka

 

 

2005

 

691.2

 

+100.7

 

 

 

 

 

 

2005

 

691.2

 

 

 

Paroubek

 

Sobotka

 

 

2006

 

802.5

 

+ 111.3

 

+409.0

 

 

 

Nárůst dluhu za působení  Sobotky činil  409 mld.

 

 

 

+610.2

 

 

 

Nárůst dluhu za socialistických Keynesiánských vlád  celkem 610.2 mld.

V průměru rostl ročně za socialistů 87 mld.

2006 4.9.

 

802.5

 

 

 

Topolánek

 

Kalousek

 

 

2007

 

892.3

 

+ 89.1

 

 

 

 

 

2008

 

999.5

 

+ 107.2

 

 

 

 

 

2009 8.5.

 

1 178.2

 

+ 178.7

 

 

 

 

 

 

 

 

 

+375.9

 

 

Nárůst dluhu za Topolánka s ministrem Kalouskem celkem  375.9 mld.

V průměru rostl 125.3 mld. ročně 

2009 8.5. 

1178.2

 

 

Fischer

Janota  431 dní

 

2010 13.7

1344.1

+ 165.9

 +165.9

 

 

 

2010 13.7.

1344.1

 

 

Nečas

Kalousek 1943  všech 

 

2013 10.7.

1683.0

+339.0

 +339.0

 

 

 Nárůst dluhu za Nečase s Kalouskem +339.0 mld., ročně 113.0 mld.

 

 

 

 

 

 

 Za celou dobu vlád  ODS vzrostl díky Kalouskovi dluh o +714 mld.

V průměru rostl ročně 119.0 mld.

2013 10.7.

1683.3

 

  

 Rusnok

 Fischer 203 dnů

 

2014 29.1.

1663.7

 -19.6

 -19.6

  

 

 

2014  29.1.

1663.7

 

 

 Sobotka

 Babiš 1067 dnů

 

2015 1673.0 +10.0

 

 

 

 

 2016

1613.0

-60.0

 

 

 

 

 2017 13.12.

1624.7

+11.7

 -38.3

 

 

 

 2017 13.12

 1624.7

 

 

 Babiš 1. vláda

 Babiš

 

 2018 27.6.

 

 

 

 

 

 

 2018 27.6

 

 

 

 Babiš 2. vláda

 

 

 2018 13.12.

 1613.4

 -11.3

 

 

 

 odhaduje závě  roku ministryně financí Schillerová

 2018 31.12

 

 

 -50.4

 

 

 Celkem by tak  za Babiše  klesl státní dluh o -50.4 mld.

 2019

 

 

 +50

 

 

V rozpočtu na rok 2019 počítá Babiš s 50 mld deficitu. Pak by byl koncem roku 2019 rozpočet bez nárůstu dluhu, neboli vyrovnaný. Což babiš sliboval při nástupu na ministerstvo financí.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Celkový nárůst dluhu státního rozpočtu za patnáct let vlád ČSSD, ODS a úřednické vlády je 1508.8 mld. Průměrně ročně činí nárůst 100,5 mld. Kdyby takto narůstal dluh ve 4 následujících letech Babišových vlád (včetně loutky Sobotky) pak by činil konečný dluh 1508.5+ 402= 1910,5 mld Kč.

 

Graf převzat z Wikipedie a hodnoty uvedené v něm byly převzaty do tabulky.

Co k tomu všemu říci na závěr?

Je smutné, že kromě skutečného státníka a ekonoma Václava Klause  se po jeho odchodu z výkonné politiky nenalezl nikdo, kdo by pokračoval s opravdovým nasazením za prosazování jeho ekonomické reformy nastartované v roce 1991 pro budování kapitalismu u nás.  Lépe řečeno, že nikoho takového Havlem pomatení snílci o třetích cestách ke komunismu s lidskou tváří nepustí ke slovu. Pro pravicově cítícího člověka je smutné, že  toto destruktivní úsilí  neschopných kavárníků prorazil bývalý komunista, ale musím objektivně uznat, že se mu zatím i přes obrovský řev havlistických kavárníků snižování zadlužování naší země vede. A právě v této věci bych na něj neútočila. Jiná věc je jeho minulost stejně, jako je tomu u pana Putina v Rusku. Ale to je na jiný článek. Novináři by měli zůstat objektivní a nelhat, i když jsou třeba ze zprávy smutní.

 

 

]]>
haslingerova@fragmenty.cz (IVANA HASLINGEROVÁ) EKONOMIKA Sun, 07 Oct 2018 06:17:01 +0000
Miroslav Ševčík obdržel výroční Cenu Institutu Václava Klause http://www.fragmenty.czwww.fragmenty.cz/index.php/ekonomika/item/2380-miroslav-sevcik-obdrzel-vyrocni-cenu-institutu-vaclava-klause http://www.fragmenty.czwww.fragmenty.cz/index.php/ekonomika/item/2380-miroslav-sevcik-obdrzel-vyrocni-cenu-institutu-vaclava-klause Doc. Miroslav Ševčík na jednom ze seminářů Institutu Václava Klause

Bývalý prezident Václav Klaus společně s výkonným ředitelem IVK Jiřím Weiglem předali ve středu dne 19. září 2018 za účasti členů dozorčí a správní rady IVK i dalších hostů Cenu Institutu Václava Klause pro rok 2018 českému ekonomovi doc. Miroslavu Ševčíkovi. „Docent Ševčík za svoji kariéru vychoval tisíce nových ekonomů a odborníků, které dnes potkáváme na prestižních místech v celé naší ekonomice a společnosti a kteří se dobře prosazují i různě po světě,“ vyzdvihl přínos Miroslava Ševčíka exprezident a předseda správní rady Institutu – Václav Klaus. „Je mi velkou ctí, že mohu patřit mezi nositele ceny, kterou uděluje Institut Václava Klause. Jsem nesmírně rád, že již téměř polovinu svého života žiji ve společnosti, která je alespoň relativně svobodná, a to díky nejvýznamnějšímu představiteli transformačního procesu, který Česká republika zahájila po roce 1989,“ reagoval na slova Václava Klause doc. Ševčík.

Zároveň dodal, že „dnes už si pouze utopičtí snílkové, někteří neomarxisté a nezodpovědní ekonomičtí romantici myslí, že hospodářskou politiku lze dělat bez politiky,“ a konstatoval, že bývalého českého prezidenta Václava Klause, který těmto tendencím vždy dokázal odolávat a bojovat proti nim, považuje za nejlepšího ekonoma nejen posledního století, ale celé české a česko-německé historie. 

Miroslav Ševčík je znám zejména díky svému dlouholetému působení na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze, ale i jako zakladatel Liberálního institutu, který byl na počátku obnovené české demokracie významným šiřitelem hodnot liberální ekonomie, svobodného trhu a svobody podnikání.

Cena IVK, která je spojená se symbolickou finanční odměnou, je každoročně udělována českým i zahraničním osobnostem, a to zejména za dlouhodobý přínos k rozvoji společenských věd, za prosazování myšlenek svobody, volného trhu, tradičních hodnot a politické demokracie. 

]]>
EKONOMIKA Sat, 06 Oct 2018 11:52:07 +0000