17 let od spacákové krize aneb Bude se Halík smažit v pekle? Doporučený

Pan Halík by se měl smažit v pekle nejen za podporu spacákové války (red) Pan Halík by se měl smažit v pekle nejen za podporu spacákové války (red) obrátek Ateo

Před sedmnácti lety propukl největší otřes demokracie v polistopadové éře naší země, tzv. televizní spacáková krize. Pozadí tehdejších událostí jsem popsal v knížce Válka o Novu v kapitole Vzbouření na Kavčích horách. Možná nebude na škodu si to připomenout. V mezidobí jsem zaznamenal, že řada lidí, kteří tehdy stáli na straně vzbouřenců, změnila názor. Občas se mi lidé za své tehdejší názory dokonce omlouvají. Krize v České televizi z přelomu let 2000 - 2001 sice nemá s válkou o Novu přímou souvislost, přesto tento spor výrazně ovlivnila, především některé jeho aktéry. Vzpoura zaměstnanců České televize, podporovaných vlivnou „kulturně mediální frontou" (to je termín z úst Zdeňka Svěráka), na svoje objektivní historické zhodnocení stále teprve čeká, leccos se ale dá povědět už dnes.

 Tři skupiny vzbouřenců

Samotné vzbouřence a jejich motivaci lze rozdělit přibližně do tří skupin. Do první skupiny patří někteří redaktoři, zvláště ti mladí, kteří si opravdu mysleli, že dělají správnou věc, že stojí na správné straně a že opravdu bojují za nezávislost České televize a svobodu slova. V jejich motivaci se snoubila naivita a hloupost mládí, které se dá strhnout stejně snadno jako zmanipulovat, s podlehnutím atmosféře opožděné či spíše nastavované revoluce. Někteří z nich už dnes vědí, že hráli kompars v kuse, který režíroval někdo jiný. Kdo?

Druhá skupina - političtí aktivisté, u nichž ani na vteřinu netřeba pochybovat, že jejich motivace byla čistě politická. Pro někoho to asi bude silná káva, ale pro tvrdé jádro téhle skupiny byla krize České televize prostředkem ke změně mocenských poměrů v zemi. Za jiných okolností se tomu obvykle říká státní převrat. Pro dosažení svých cílů neváhali užít jakýchkoli prostředků, proto hnali lidi do ulic. Charakteristická je historka, kterou mi vyprávěl novinář Jefim Fištejn. Poté, co napsal článek proti vzbouřencům, telefonoval mu jeho známý, redaktor ČT a rusista Libor Dvořák. Co prý Jefim blázní, na jakou stranu se to staví, že oni to tlačí k předčasným volbám, ve kterých ODS nepřeleze přes pět procent. Vskutku - svérázný boj za svobodu slova a nezávislost ČT!

Třetí skupinu pak tvořili lidé, kteří bojovali za svůj ekonomický zájem. Česká televize s rozpočtem téměř pět miliard korun (pozn.: dnes už sedm miliard), nejasnými hodnotícími kritérii a slabými kontrolními mechanismy je přitažlivým zdrojem obživy pro řadu zájmových skupin. Prim mezi nimi vždycky hrály osoby, které lze řadit spíše k levicovým liberálům, socialistům či tzv. občanským aktivistům v té podivné české „nepoliticko politické" podobě. Samostatnou podmnožinu téhle skupiny pak tvořili lidé, pro které se vzpoura stala vítaným krytím pro jejich de facto kriminální praxi spojenou s tzv. racketeeringem, tj. organizovaným obchodováním s informacemi.

Vánoční mediální puč ODS?

Některými politickými kruhy bylo odvolání generálního ředitele ČT Dušana Chmelíčka a následná volba Jiřího Hodače, které vzpouru odstartovaly, interpretováno jako vánoční mediální puč ODS. Přesně takhle o tom kupříkladu mluvil na RRTV Stanislav Milota, který se na zasedání Rady dostavil jak na frontovou linii. Jenže to je naprostý nesmysl. Když pominu fakt, že ODS svoji mediální politiku vlastně nikdy neměla přesně definovanou, že celá mediální problematika ODS vždy šla spíše mimo zájem Václava Klause a že mediální praxe ODS vždycky byla spíše amatérská, neměla na to v Radě ČT ani dost lidí. Na návrh poslaneckého klubu ODS zasedali v devítičlenné Radě ČT pouze tři lidé: Jana Dědečková, Miroslav Mareš a František Mikš (pozn.: pouze Dedečková byla členkou ODS, Mareš je dvojnásobný doktor z Masarykovy univerzity, Mikš šéfredaktor prestižní Revue politika). A mám ještě jeden argument, který je vlastně hloupý, protože mi nikdo z „druhého břehu" stejně nebude věřit, nicméně vyslovím ho: Kdyby ODS plánovala nějaký vánoční mediální puč, asi bych o tom něco věděl.

Dědečková

Výrazní jedinci v podobných kolektivních orgánech dovedou prosadit hodně ze svých vlastních názorů. Něco o tom vím. A právě takovouhle osobností se ukázala být Jana Dědečková. Znám Janu řadu let. Je to neuvěřitelně statečná a poctivá ženská. Před listopadem 1989 nechyběla se svým manželem na žádné demonstraci, jako řadový pěšák boje proti totalitě poctivě opisovala a šířila texty slavnějších osob disentu. Svoje přesvědčení a mravní principy si ponechala i po sametové revoluci a hájí je se stejnou vehemencí a statečností. Když šlo v roce 1999 na Václavském náměstí do tuhého kvůli výzvě Děkujeme, odejděte!, rozvinula tam se svým manželem transparent na podporu Václava Klause. Jako jediná se také tváří v tvář postavila davu na Kavčích horách. I tam na ni plivali. (pozn.: Stejně jako Klause podpořila, neváhala ho později tvrdě kritizovat.)

Její odpůrci jí vždycky spílali - v lepším případě - do hospodských. Jenže pravda je taková, že po všech těch intelektuálních hvězdách musela přijít do Rady ČT tahle majitelka penzionu v Krkonoších, aby si spočítala docela jednoduché „má dáti - dal". A to byla její největší „vina". Ohrozila dosavadní bezproblémový život struktur finančně napojených na Českou televizi. Předchozí praxe totiž bývala jiná. Kupříkladu tolik opěvovaná Grygarova Rada ČT odmávala řediteli Ivu Mathé rozpočet za půl hodiny. „Hospodská" Dědečková byla první, kdo se začal v rozpočtu opravdu do hloubky šťourat a klást nepříjemné otázky, zda to opravdu takhle musí být.

Dědečková se neztratila ani po likvidačním politickém odvolání Marešovy Rady ČT. Založila si internetový server Virtually a se sveřepostí sobě vlastní se dál pere za svoje názory. Na počátku byl reakcí posměch, po několika letech nabídka na odkoupení serveru i jeho značky v řádu sedmimístného čísla. Neprodala. Jana Dědečková je pro mne - na rozdíl od mnohých, kteří se tím holedbají - občanský aktivista v tom nejvlastnějším slova smyslu.

Britští gentlemani v akci

Krizí České televize se počátkem roku 2001 zabývalo šetření Britské helsinské skupiny pro lidská práva (British Helsinki Human Rights Group, BHHRG), která sleduje vývoj demokracie v evropských postkomunistických zemích. Okruh lidí, se kterými britští gentlemani hovořili, byl obrovský a zahrnoval zástupce obou znesvářených stran v ČT, členy mediálních rad, české novináře i vrcholové politiky celého politického spektra. Jejich obsáhlá, zasvěcená a dobře vyargumentovaná zpráva však občanům zůstala dokonale utajena. Prakticky všechna česká média ji ignorovala. A není se vlastně co divit. Výsledky šetření britských aktivistů totiž vůbec nezapadaly do falešného obrazu hrdinských bojovníků za svobodu slova, který pro domácí veřejnost vytvořili se vzbouřenci spříznění čeští novináři.

Příčinou zájmu britské helsinské skupiny o Českou republiku sice byla televizní krize, výsledná zpráva však nakonec nebyla ani tak o televizi, nýbrž - docela logicky - o anomáliích našeho politického systému. I britští gentlemani totiž velice záhy narazili na české specifikum nazývané nepolitická politika. Nemohlo jim totiž uniknout, že jedna zájmová politická skupina se v posledních letech dere k moci nikoli standardní cestou politické soutěže, tedy ve volbách, nýbrž mimoparlamentní, možná přesněji dokonce „mimopolitickou" cestou (ve smyslu ignorace platných pravidel hry), zato však s o to větším mediálním humbukem. A že své scénáře rok od roku vylepšuje. Dřevíčská výzva ještě nikoho nezaujala, Impuls 99 vyšuměl do ztracena, Děkujeme, odejděte! zaznamenalo jistý ohlas a televizní rebelie z přelomu let 2000 - 2001 už měla profesionální organizaci, potřebné finanční zázemí a především ukradenou televizní obrazovku.

Podoby Pravdy a Lásky

Televizní vzpoura prý byla reakcí na postup Marešovy Rady ČT. Řada událostí však vzbouřence usvědčuje, že leccos bylo jinak a že s důvěřivými občany manipulovali. Zde jsou dva drobné příklady. Plným Václavákem lidí vyhrožoval předseda českého PEN klubu Jiří Stránský dávno předtím, než došlo k odvolání Chmelíčka a zvolení Hodače. Stalo se tak už dva měsíce před vzpourou v kuloárech konference Česká televize - věc veřejná. Na jinou zajímavou skutečnost zase narazila tehdejší členka Rady ČT spisovatelka Marcella Marboe Hrabincová, shodou okolností také členka PEN klubu. Zmiňuje se o ní ve své knížce Bitva na Kavčí hoře. Líčí, jak ji vzbouřenci pozvali k jednání do obsazených prostor zpravodajství. Kupodivu ji však nevedli blokovaným hlavním vchodem, a tím pádem skrz shromážděný dav, nýbrž pěkně potichu zadními dveřmi, od kterých měli po celou dobu klíče. Teprve tehdy jí došlo, že všechny ty košíky s jídlem a chemické záchody na špagátech byly jenom divadýlko pro veřejnost.

Škoda, že některým lidem nelze nahlédnout do duší a číst si v jejich třináctých komnatách svědomí. Zaklínali se svobodou slova a politickou nezávislostí, přičemž málem uštvali generálního ředitele Jiřího Hodače, novináře s jedenáctiletou praxí z BBC, k smrti. Páter Halík k tomu sloužil mši, další vytvářeli živé „betlémy", Ruml s Buzkovou bivakovali ve spacáku ve velíně, Svěrák a Smoljak během toho šílenství mnoha lidem (i mně) zabili Cimrmana. Připadá mi, že někteří lidé poztráceli veškerou soudnost. Byla to odporná novodobá hilsneriáda!

Jako člen Rady pro vysílání jsem zdaleka nebyl v takovém centru pozornosti, jako jiní, kteří si „užili" víc. Přesto i mě někteří neohrožení bojovníci za „svobodu slova" telefonovali, že budu viset, a mým dětem sdělovali, že tatínka zřídí tak, že ho nepoznají. I takovouhle podobu na sebe tehdy brala havlovská Pravda a Láska. Každý, kdo tehdy na Kavčích horách a na Václaváku hulákal, nese svůj díl viny.

Selhání státu

Ale zpátky k souvislostem s válkou o Novu. V okamžiku, kdy většina antivzbouřeneckých politiků spíše mlčela, na plná ústa počínání naší „kulturní elity" pojmenoval Vladimír Železný. Ve Volejte řediteli vzbouřence přirovnal k novodobým svazákům a přesně také definoval politické motivy jejich protektorů. Ale kdyby jen to. Předtím ještě oficiálnímu zpravodajství Jany Bobošíkové na čas poskytl technické zázemí. Tohle mu lidé z České televize, „kulturně - mediální fronta" a hlavně některé vlivné politické kruhy už nikdy neodpustí.

Na přelomu let 2000 - 2001 selhal stát.

Nebylo na Hodačovi, Bobošíkové či najaté ochrance, aby se se vzbouřenci prali. Pořádek a dodržování zákonů měli zajistit jiní. Předseda vlády Miloš Zeman 5. ledna 2001 v Poslanecké sněmovně řekl: „Každý z nás, byť by to i byla hlava státu, kdo vyzývá k porušování platných zákonů, nemá podle mého názoru v české politice co dělat."

Jenže co je platné, že premiér přednese skvělý plamenný projev, ve kterém věci přesně pojmenuje, včetně trapné úlohy prezidenta Václava Havla, když jeho ministr vnitra Stanislav Gross raději populisticky neudělá vůbec nic. A vicepremiér Vladimír Špidla se dokonce odebere nadbíhat davu na Václavské náměstí, zatímco jeho kolega Pavel Rychetský (dnes předseda Ústavního soudu) v zákulisí tlačí Hodače k rezignaci. Právě na barikádách českotelevizní vzpoury se rodila pozdější Špidlova vládní koalice.

Esenci tehdejšího pragmatického přístupu vyjádřil 5. ledna 2001 na interní schůzi ČSSD, svolané kvůli televizní rebelii, Stanislav Gross. Byla to předzvěst jeho budoucí politiky. K tomu, co se okolo České televize dělo, řekl: „V politice není důležité, jaké jsou věci ve své podstatě, ale jak se veřejnosti jeví - a to ovládají média."

Jediný státní orgán, který si nezakryl oči před platnými zákony a nerezignoval na své povinnosti, byla Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. Ani to se samozřejmě neodpouští a členové Rady se o tom již brzy přesvědčili. Rada okamžitě zahájila s Českou televizí správní řízení, které nakonec vyústilo v udělení nejvyšší možné pokuty dva miliony korun. Předseda Rady a mediální šéfodborář Martin Muchka sice „brzdil", jak to jen šlo, Stanislav Milota zase s prásknutím dveřmi rezignoval, načež se odebral mezi „své" a rozdával rozhovory do ochotných mikrofonů a ještě ochotnějších kamer, ale většinový postoj Rady byl jednoznačný.

Ne, že by Česká televize do té doby byla ztělesněním objektivnosti a nestrannosti, ale teprve od této chvíle začnou redaktoři ČT v plné míře předvádět, jak také lze informovat o instituci, která se stala jejich úhlavním nepřítelem. Ronald Lauder, aniž o to usiloval, získal nečekaného spojence.

Aktuální dovětek

Výsledek dnes už známe. Česká republika neprohratelnou arbitráž ve věci TV Nova prohrála. Proč? Protože Špidlova vláda (rozuměj: ta koalice, jež se zrodila při pokusu o televizní převrat), udělala všechno pro to, aby nevyhrála. Lauder inkasoval více než 10 miliard, Špidla a spol. politický profit (ovládnutí mediálních rad, likvidace vlivného Železného, pacifikace Novy, očernění politických protivníků). Rada pro vysílání byla v roce 2003 odvolána. Teprve po letech soudy odvolání zrušily jako nezákonné. Stále ještě (tzn. 14 let poté!!!) běží soud poslední, o náhradu škody nezákonně odvolaným radním. I ten jsme v první instanci už vyhráli. A propos - že Česká republika prohrála neprohratelnou arbitráž, dnes říká samo Ministerstvo financí.

Za pitomce zůstali daňoví poplatníci, kteří to všechno zaplatili. Viníci jsou známi, ale nikdo je k odpovědnosti nepohnal, přestože k tomu státní zastupitelství vyzvala závěrečná zpráva parlamentní vyšetřovací komise. Hlavní proud české žurnalistiky na čele s ČT, který pod taktovkou bývalého estébáka Michala Donatha, jehož si na to Lauder najal, předtím spoluvytvářel potřebnou poraženeckou atmosféru, se k věci již nikdy nevrátil. Nebýt internetu a mé paličatosti, nade vším by se zavřela voda.

Česká televize coby televize veřejné služby fatálně selhala. Nejen v téhle kauze. I to je jeden z výsledků televizního vzbouření.

Lidská spravedlnost je slepá. Třeba ale opravdu existuje nějaká spravedlnost vyšší.

Představa, jak se za to nebetyčné svinstvo, jež provedli Jiřímu Hodačovi, za to, že jej málem uštvali k smrti, páter Halík a další veleduchové duchů zákonů smaží v pekle, je nejen docela zábavná, ale i nadějná a optimistická.

Zveřejněno v MEDIOKRACIE

Související položky (podle značky)

Právě přítomno: 194 hostů a žádný člen

Tištěná revue

Další ukázky ZDE

Pomozte dětem

Život detem

PROTIPROUD

 

VIDEO ZPRÁVY

 

Kardinál Dominik Duka zve 28. 10. 2018 od 16:15 hodin občany do Svatováclavské kaple  k Modtibě za národ

 

Pozvánka na Kající a prosebné procesí za český národ 28.10. 2018 

Sraz na Staroměstském náměstí v Praze od 14. hodin 

 

Jak dopadla  Florencie Lorenza Magnifica díky Merkelové

Eulament při večerním zasedání:

Server Manipulátoři usilovně vyvrací tvrzení, že europoslanci v sále spí. Má pravdu. Spí v hezky doma v postýlkách.  

Václav Klaus: Homopolitikus Jakl je nejlepší ze všech 230 kandidátů do Senátu

Snímky přechodů hranic mezi státy

Český turista na Krétě nafilmoval "topící se migrantky"

Kameranovi dávala pokyny režisérka, aby to vyvolalo potřičný soucit. 

 

Až budete chtít něco vzdát, podívejte se na toto video

HURÁÁÁ! Nigel Farage zpět v politice v boji za svůj sen - skutečný Brexit

Chvilka_poezie.pps

Vynikající Ladislav Jakl z IVK proti havlistovi Igoru Lukešovi z Bostonu

 

HLOUPÁ  HUSA NA PROVÁZKU Olivie Žižková 

Kdo týrá zvířata nesmí odejít od soudu s podmínkou

Velikonoce jsou cesta do Božího království

Voliči prohlédli Drahošovu prázdnotu - prohrála nepolitická politika

Návrat otce kardinála Josefa Berana domů

Václav Klaus: "Vystupme z Unie, dokud je čas!

Niegel Farage: Češi jděte si pro exit!

 

Prezident Zeman k negativním vlivu islámismu na Evropu

Cyril Höschl: Atmosféra ve společnosti je sociálně demokraticko levicově rozbředlá

 Evropská civilizace stojí a padá s křížem

 

Marine Le Pen hovoří v EP o imigraci

EU porušuje svou vlastní Lisabonskou smlouvu 

 

Ringo Čech: Evropa byla zničena

Co je islám dodpravdy - výklad 

Zoufalost francouzské policie  aneb k čemu vede multikulturalismus Macrona

 

Požehnané Vánoce - výklad smyslu Vánoc

cz.Dear Child Jesus, I am your little sheep 

Kardinál Tomášek, morální autorita za komunistické diktatury 

Video Kardinál Tomášek - významná osobnost našich dějin

Toto video řekne vše o tom, proč zrušit bestiální kožešinové firmy. Je to opravdu děs!

Závidíme Maďarům  Viktora Orbána 

Bjorn Lomborg: Zchlaďte hlavy

Členové redakční rady Fragmentů v diskusi na youtube o ČT

 

 

 

 

 

 

 

STRAŠIDLA ZE ZÁLESÍ

 

ÚVODNÍ FOTA A VIDEA

NEJVÍCE ČTENÉ ČLÁNKY

Kliknutím na obrázek získáte článek


Style Setting

Fonts

Layouts

Direction

Template Widths

px  %

px  %