Poloprďoch Dub předobrazem Petra Fialy Doporučený

Předseda ODS Petr Fiala při projevu na nedávné ideové konferenci své strany Předseda ODS Petr Fiala při projevu na nedávné ideové konferenci své strany snímek Ivana Haslingerová revue Fragmenty

V poslední době se nemohu při krocích předsedy ODS Petra Fialy ubránit vzpomínce na jednu z postav z Dobrého vojáka Švejka a to poručíka Duba. Vojáka, který se snažil budit respekt u podřízených pohrůžkami typu Vy mě všichni ještě neznáte, ale až mne poznáte!, ale budil jimi spíš úsměv díky svému neurčitému dvojznačnému civilnímu a nikoliv vojenskému vůdčímu vystupování. A vysloužil si za to přezdívku poloprďoch. Vždyť co si má člověk myslet o vůdci kdysi naší nejsilnější pravicové strany, když na ideové konferenci ODS se jasně vyjádří, že z neomarxistické socialistické Evropské unie nikdy nevystoupí, pak vyhodí ze strany voliči nejoblíbenějšího člena Mgr. Václava Klause (33 000 preferenčních hlasů v Praze) a ještě k tomu za to, že v Poslanecké sněmovně řekl jako poslanec pravdivý výrok, pak na sněmu KDU-ČSL vyzve tuto proevropskou v současnosti neoliberálně orientovanou stranu ke spolupráci na boji s podle něho polokomunistickou Babišovou vládou a hned na to prohlásí, že ODS je konzervativní pravicová strana a on sám že je autentický konzervativec.

Pokud by to poslední byla pravda, musel by přece dělat vše, aby naši republiku zbavil vysoce nebezpečného neomarxistického diktátu EU, v jejímž čele se to hemží radikálními marxisty, dokonce bývalými maoisty a trockisty, prostě levičáky všeho druhu. EU, jejíž předseda Juncker oslavoval dokonce otevřeně  Marxe v Trevíru. EU, v níž díky těmto "vůdcům" vládne sebedestrukční každodenní boj s křesťanskou tradicí, v EU kde je nastolována politicko nekorektní cenzura, genderové šílenství, smrtící rovnostářství původních obyvatel se životu nebezpečnými vraždícími menšinami, jen aby si tito šílení levicoví vůdcové splnili svůj sen o zničení právního státu. Pokud by byl pan Fiala opravdu autentický konzervativec, jak o sobě tvrdí, musel by vyhlásit boj takovému novodobému marxistickému šílenství. A především pokud je věřícím katolíkem, musel by bojovat za udržení tisícileté křesťanské kultury u nás. Musel by přestat hlásat falešnou mantru o současném Západě a to, když už pro nic jiného, tak aby získal na svou stranu pravicové voliče. Jinak pro ně nebude dokonce ani levicovým prďochem, ale pouhým ustrašeným poloprďochem. Tak, jak to stojí v již citovaném Švejkovi:

"Poručík Dub byl by nejraději srazil Švejka pod vlak, opanoval se však a rozkřikl se na všechny: „Já vám povídám, abyste zde zbytečně nečuměli! Vy mě všichni ještě neznáte, ale až mne poznáte! – Vy zde zůstanete, Švejku,“ řekl hrozným hlasem, když Švejk s ostatními chtěl odejíti k vagónům. Zůstali sami stát proti sobě a poručík Dub přemýšlel, co má říct strašného. Švejk ho však předešel: „Poslušně hlásím, pane lajtnant, kdyby nám aspoň tohle počasí vydrželo. Ve dne není moc horko a noci jsou taky docela příjemný, takže je to nejpříhodnější doba k válčení.“ Poručík Dub vytáhl revolver a otázal se: „Znáš to?“ „Poslušně hlásím, pane lajtnant, znám. Pan obrlajtnant Lukáš má nemlich takovej.“ „Tak si to tedy, ty pacholku, pamatuj!“ vážně a důstojně řekl poručík Dub, zastrkuje opět revolver; „abys věděl, že by se ti mohlo stát něco velice nepříjemného, kdybys pokračoval v těch svých propagandách.“ Poručík Dub odcházel, opakuje si: „Teď jsem mu to nejlépe řekl: v propagandách, ano, v propagandách!...“ Nežli Švejk vstoupí opět do svého vagónu, prochází se ještě chvíli a bručí k sobě: „Kam mám toho DUBA jenom zařadit?“ A čím dále tím jasněji vybavovalo se Švejkovi pojmenování tohoto druhu lidí: poloprďoch.

Ve vojenském slovníku slovo prďoch bývalo odedávna používáno s velkou láskou, a hlavně toto čestné nazvání patřilo plukovníkům nebo starším hejtmanům a majorům a bylo to jisté stupňování používaných slov „dědek prevítská“. Bez toho přídavného jména slovo dědek bylo laskavým oceněním starého plukovníka nebo majora, který hodně řval, ale přitom měl svoje vojáky rád a chránil je vůči jiným regimentům, když šlo hlavně o cizí patroly, které jeho vojáky vyzdvihovaly z putyk, když neměli přesčas. Dědek se staral o své vojáky, mináž musela být v pořádku, ale míval vždy nějakého koníčka; na něco si zased, a proto byl „dědek“. Když ale dědek zbytečné sekýroval přitom mužstvo i šarže, vymýšlel si noční cvičení a podobné věci, byl „dědek prevítská“  a z „prevítského dědka“, jako vyšší stupeň vývinu neřádnosti, sekatury a blbosti, stal se „prďoch“. To slovo znamenalo všechno.

Veliký jest rozdíl mezi prďochem v civilu a prďochem na vojně.

Civilní prďoch, jest též představeným a také ho tak všeobecně nazývají v úřadech sluhové i podřízení úředníci. To je filistr byrokrat, který vytýká například, že koncept není dobře vysušen pijákem a podobně. Je to vůbec blbé hovadský zjev v lidské společnosti, poněvadž přitom dělá takový mezek rozšafu, všemu chce rozumět, všechno dovede vyložit a nade vším se urazí. Kdo byl na vojně, chápe ovšem ten rozdíl mezi tímto zjevem a prďochem v uniformě. V civilu to slovo prďoch představovalo dědka, který byl skutečný prevít, šel na všechno ostře, ale zastavil se přesto před každou překážkou; vojáky neměl rád a zápasil s nimi marně, nedovedl si získat žádné autority, které se těšil na vojně „dědek“ i „dědek prevítská“... a jestli Švejk nazval v duchu poručíka Duba poloprďochem, vystihl naprosto logicky, že jak do stáří, tak do hodnosti a vůbec do všeho schází poručíkovi Duboví do opravdového vojenského prďocha ještě padesát procent. S těmi myšlenkami vracel se ke svému vagónu Švejk."

Zveřejněno v POLITIKA

Související položky (podle značky)

ÚVODNÍ FOTA A VIDEA

Odebírejte Fragmenty

 

NEJVÍCE ČTENÉ ČLÁNKY

Kliknutím na obrázek získáte článek


Style Setting

Fonts

Layouts

Direction

Template Widths

px  %

px  %